Sorry

17.

,,Maddy," probudil mě pisklavý hlas. ,,Maddy!" tentokrát zněl silněji a hlasitěji než před tím. Nechtěně jsem otevřela oči, s kterými jsem zamžourala a zaostřila prostředí.

Přede mnou stála Alex a na obličeji se jí rýsoval úsměv. ,,Jak ses tady vzala?" špitla jsem ospale. ,,Oknem," prstem ukázala na obdélníkový otvor na zdi. ,,No k věci, vyprávěj, přeháněj. Jaká je?" až teď mi došlo o co jí jde.

Přeměřila jsem si ji pohledem a pořádně se nadechla. ,,Alex! Víš že bych tě teď nejradši přetáhla pánví po hlavě!" zaječím a vstanu z postele.

Lexy na mě zaraženě koukala, ale nepřerušovala. Pustila jsem hudbu, která se následně rozezněla v bedýnkách. Začala jsem do rytmu tančit, zamířila jsem do koupelny kde popadnu hřeben a udělám si z něj mikrofon.

,,Když jsem ji viděla, každý chlup na mém těle se zvedl. Takový mráz po zádech jsem nikdy necítila a ten zrychlený dech. Celý to bylo tak komický, ale zároveň.. eh, dokonalý. Stála přede mnou v obleku a na tváři ji pohrával roztomilý úsměv. Prvně jsem váhala, ale pak, pak jsem se rozběhla a skočila ji kolem krku. Měla velké ruce, takže jí nedělal žádný problém si je obmotat kolem mého pasu. V ten moment jsem ji nechtěla pustit, ale bohužel," trochu jsem zesmutněla, ale když jsem uviděla jak Alex na mě kouká s otevřenou pusou, pokračovala jsem. ,,Dala mi obrovského plyšového medvěda. To byla pecka! Sice jsme nešly na ples, ale i tak to byl jeden z nejkrásnějších večerů v mém životě. Pak mi, ale řekla něco.. co mi celou náladu zkazilo," vzpomněla jsem si na ten moment kdy to vyslovila. Myslím, že se mi i na pár vteřin zastavilo srdce.

,,Řekla mi, že za dva dny musí jet domů, a bude se moci vrátit až za dva roky. Její rodiče jí prý zaplatili drahou školu," zlomil se mi hlas a v očích se mi vytvořily slzy.

,,No tak Maddy! Určitě sis to musela užít! A ty dva roky utečou jako voda a budeš zase s ní!" pohladila mě po zádech a zákeřně mi vytrhla hřeben z ruky. ,,Ale teď mám sólo."