Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

4. kapitola

Harrymu se po pravdě v sutinách a prachu moc hrabat nechtělo - zvlášť, když vše mělo být v původním stavu, tedy hned po výbuchu. A věděl jistě, že tak vše zůstalo při prvním zběžném pohledu, kterým místnost přejel již převlečený v plášti, aby se neumazal, a v pracovních rukavicích.

Po zemi byly nejen kusy kamení, ale i střepy, rozbité skříňky, převrhlé kotlíky, rozštípané stoly, krev, ohořelé knihy a mnoho dalšího. Bylo znát, že na nic z toho lidská ruka ještě nesáhla. Což bylo pro vyšetřování jedině dobře.

Bystrozor za sebou tiše dovřel dveře a zadíval se do plánku, který si sebou přinesl, aby viděl, jak původně byly v místnosti rozmístěny kotlíky s lektvary. Nebylo zrovna snadné, se v tom zmatku vyznat, ale nakonec po několika zmatených krocích a otočkách zůstal stát poblíž převráceného regálu s knihami, kde podle plánku měl stát kotlík číslo čtyři přímo po jeho pravé ruce.

Když tím směrem stočil svůj zelený pohled, musel uznat, že vše odpovídalo. Kotlík byl napůl roztavený, ale jako jediný ještě stál ve svém stojanu. Harry na příčinu mohutného výbuchu a následného požáru přimhouřil oči, než se pomalu po střípcích skla, které mu dál praskaly pod botami, rozešel kolem kotlíku dokola.

Obešel ho celkem třikrát, než přišel na to, co mu nesedělo.

Podivná lepkavá sraženina na dně kotlíku se jemně leskla v modravém odstínu. Neváhal ani vteřinu a velice opatrně hůlkou přenesl sraženinu do uzavřené lahvičky, kterou hodlal odporoučet ihned do laborek. Nebyl si tedy úplně jistý, ale nikde jinde tuhle hmotu neviděl. Pro jistotu ale prolezl celou místnost, ale prvotní úsudek byl správný. Lepkavá sraženina se nacházela jen v kotlíku, který vybuchl a vše zničil.

S počínající hryzavou zvědavostí rozpadlou laboratoř opustil, zbavil se pláště i rukavic a co nejrychleji se přesunul k jedné z dalších laboratoří, aby zjistil, co je to namodralé cosi zač.

Nejprve se ohlásil asistentce Kate, než bez klepání vpadl do laboratoře svého kamaráda Bena, který ho zatím nikdy nezklamal svou rychlostí, co se týkalo práce. A že tohle spěchalo.

„Bene?" zavolal hlasitě, aby byl přes všelijaké bublání slyšet. Tohle prostředí ho podivně děsilo.

Mladý muž, snad jen o několik málo let starší než sám Harry, se otočil za hlasem, který vyslovil jeho jméno. Stál zrovna nad jednou z bublajících směsí a podle příslušného postupu zkoumal její složení. Dlouhé blonďaté vlasy zdobené zrzavými prameny měl sepnuté do ohonu a jeho plášť byl na mnohých místech ušpiněný.

„Harry!" tvář se mu rozjasnila, když spatřil známého černovlasého bystrozora, jak opět stojí v jeho království zvaném laboratoř. Jednoduchým mávnutím hůlkou pozastavil reakci, již zrovna hlídal a několika krátkými kroky přešel k bývalému Nebelvírovi a bez otálení jej jemně objal. „Jak se máš?"

Tmavovlasý s ani kapkou zaváhání objal blonďáka nazpět a poklepal ho jemně po zádech. „Unavený z práce, ale jde to," řekl, když se s úsměvem odtáhl. „Co ty? Dobrý?"

„Jo," přitakal Ben a široce se usmál. „Myslím, že jsem konečně našel takové štěstí, jaké jsem v životě hledal," se skousnutým rtem na Harryho mrkl a jeho úsměv přešel přešel v drobné zaculení.

Harry na menšího muže lehce překvapeně zamrkal, načež se široce usmál. „Vážně? Tak to je úžasný, Beny! Už jsem ani nedoufal, že se po tom našem malém fiasku vzpamatuješ," promnul si bystrozor nejistě zátylek, ale stále se usmíval. „Mám vyzvídat nebo je to ještě příliš čerstvé?"