Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

34. kapitola

Dracova hlava pokojně spočívala na Harryho hrudi, zatímco jej bystrozor jemně vískal v blonďatých vlasech. Nemluvili spolu, jen si užívali přítomnost toho druhého, která jim od včerejšího večera tolik chyběla. Když se dnes po práci sešli u Harryho doma, nedokázal by je od sebe nikdo odtrhnout. Teď společně leželi na gauči v obýváku, po dobré večeři, při níž se shodli na tom, že tu Draco opět přespí.

Bývalý Zmijozel však od večera očekával ještě něco - měl na Harryho prosbu, o jejímž vyplnění sice silně pochyboval, ale zároveň cítil, že to musí zkusit, že se musí černovlasého zeptat. Po ranním rozhovoru s Benem v práci se mu totiž v hlavě rozležela jedna věc, na níž v průběhu celého dne postupně měnil názor. Vše v něm odstartovala nevinná otázka z Benovy strany vztažená ke článku, který se objevil v ranním vydání Denního věštce - článku o znovuotevření případu Luciuse Malfoye.

Záležitost se svým otcem Draco v průběhu uplynulých vytěsnil z hlavy s tím, že předvolání k soudu bude ignorovat a nikam nepůjde. Věděl, že by jeho slova otcovi ještě více zatopila, a nedokázal se smířit s tím, že by nejspíše přispěl k jeho smrti. Přese všechno, z čehož Luciuse vinil, byl ten muž stále jeho otcem. Dnes však postupně přicházel o své přesvědčení, že je tohle ten nejlepší postoj, jaký může zajmout.

Celé dopoledne strávil přemítáním o tom, zdali si Lucius vězení zaslouží, či zda už za své činy pykal dost. Jeho konečné pocity byly více než rozporuplné, ale v jednom si byl jistý. Přestože spousta kouzelníků tvrdila, že by si zasloužil za svá provinění vůči společnosti zemřít, Draco s tímhle razantně nesouhlasil. Ať už byl jeho otec jakýkoliv, stále jej bral za důvod, proč je vůbec na tomhle světě. Bylo lepší vědět, že někde otce má a jen jej nevídá, než aby dokázal dobrovolně přijmout fakt, že je Lucius mrtvý.

Většina vzpomínek, které Draco na svého otce měl, nebyla zrovna šťastná, ale jak nad celou záležitostí přemítal, uvědomil si, že i Lucius Malfoy měl své světlé momenty, v nichž své rodině dokazoval, že není zase tolik zkažený, jak se prezentuje. A právě tyto drobné střípky, které si Draco postupně vybavoval, se silně podepsaly na změně jeho názoru, až nakonec večer odcházel z práce s odhodláním zařídit, že Luciusovo přelíčení dopadne dobře - čímž myslel poklidné navrácení do Azkabanu. Třebas se sníženou sazbou, jelikož sám uznával, že propustit Luciuse na svobodu by bylo jedno velké iracionální milosrdenství.

Možnost, že by jeho otce propustili z vězení na dobro, tu byla stejně jako ta, že by jej nechali pod tíhou nových důkazů zemřít. A Draco nesouhlasil ani s jednou z nich. Pro dobro všem a svůj vlastní klid potřeboval, aby Lucius ve vězení zůstal. Proto se nakonec rozhodl, že se procesu přeci jen zúčastní a obohatí jej o svou výpověď. Jenže i přesto někde potřeboval záruku, že vše dopadne tak, jak si představuje. A právě díky tomu byl odhodlaný se dnes večer přeptat Harryho, zdali by nebyl ochotný se na přelíčení také dostavit a případně říct několik slov na Luciusovu adresu.

Když teď pokojně leželi na pohovce, přišlo mu to jaký vhodný okamžik tohle téma nadhodit. Harryho dotyky jej příjemně uvolňovaly a necíleně jej vnitřně upokojovaly. Jakmile díky nim nasbíral potřebné odhodlání, nepatrně se zamrvil a dlouze vydechl, než se rozhodl přerušit ticho, které mezi ním a bystrozorem panovalo.

„Harry?" zamumlal tiše s otázkou v hlase.

„Hm?" zamručel bystrozor lehce nepřítomně hledíc stále na televizi a vískajíc Dracovy vlasy.

„Já... potřebuji si s tebou o něčem promluvit... Chtěl bych tě o něco poprosit," nadějně k Harrymu zvedl blonďák oči a jen uvítal, když se bystrozor natáhl vedle sebe pro ovladač a televizi vypnul.