Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

31. kapitola

Blonďák netrpělivě přešlapoval na místě zachumlaný do svého teplého kabátu. V ruce pro všechny případy neustále svíral hůlku a srdce mu bušilo až někde v krku. Nemohl jinak, než se pořád ohlížet za sebe, zdali se už Harry z ministerstva konečně také nevynoří. Čekal hned u vchodu pro zaměstnance, aby se nijak neminuli, avšak přišlo mu, že už tu stojí hodiny, zatímco Harry pořád nikde. Jen stěží odolával pokušení rozběhnout se zpět do budovy a jít bystrozora hledat. Co když je tam někde zraněný? Nebo snad mrtvý?!

Zatřepal hlavou. Na takové věci myslet nesmí! Avšak drobný hlásek našeptávající jeho mysli jen ty nejhorší scénáře se v jeho hlavě neustále ozýval. Absolutně nevěděl, co si počít. Připadal si, jako by ve všem selhal a veškeré řešení problému nechal jen a jen na Harrym. Přestože se do této situace dostal zcela sám.

Když uslyšel spěšné kroky, chvátající směrem k němu z levé strany, prudce se otočil s hůlkou napřaženou před sebe. Jakmile se však setkal se známou a živou tváří, spadl mu kámen ze srdce. Ruka s hůlkou mu poklesla a jeho nohy se zcela automaticky rozeběhli vstříc příchozímu. Příliš jej v tu chvíli nezajímalo, jak je možné, že se tu Harry objevil zcela odjinud, než jej očekával. Hlavně, že tu byl.

Pln úlevy padl Harrymu okolo krku a pevně jej sevřel ve svém objetí. „Jsi v pořádku, že ano? Řekni, že ti nic není!" Silou vůle se mu povedlo potlačit slzy radosti a neskonalé úlevy, takže jen několikrát zamrkal, aby nadbytečné slané kapky ze svých očí vypudil. „Sakra Harry..." vydechl s tváří zabořenou do bystrozorových vlasů.

Harry se pousmál a sevřel blonďáka ve svém náručí stejně pevně, jako držel on jeho. „Jsem v pořádku, je po všem," pohladil Dracova záda. „Myslel jsem, že půjdeš domů."

„Nemohl jsem tě tam jen tak nechat! Víš, jak moc jsem se chtěl vrátit za tebou a přesvědčit se, že pořád ještě žiješ?! Cítím se tak neskutečně zbaběle, že jsem odtamtud odešel," hlesl blonďák a stále se bystrozora nepouštěl.

Harry místo odpovědí od sebe Draca jemně odtáhl a dlouze se přitiskl na jeho chladem studené rty. Cítil, jak se blonďák celý třese. Pomalu se odtáhl. „Já jsem tě poslal pryč, tak si nic nevyčítej. Nic mi není."

„Já vím, Harry, ale stejně, prostě..." mučednicky sklopil hlavu a zakroutil s ní. „Jsem tak rád, že jsi taky." Opřel si své čelo o to Harryho a suše polkl, než se tichým hlasem zeptal: „Co se tam stalo? Kde je?"

„Pryč," odpověděl černovlasý stejně tiše. Víc Dracovi ani říct nechtěl. O tělo se postaral, jak si kouzelník zasloužil. Jeho prach rozprášil v lese daleko odtud. „Pojďme domů, Draco."

Blonďák díky Harryho odpovědi nakrčil čelo a výzvu k odchodu zcela ignoroval. Slovo pryč v něm evokovalo vzpomínku na to, jak se kdysi s Harrym bavili o nejlepším východisku z jeho situace, při čemž sám bystrozor přišel s velmi radikálním řešením. „Zabil jsi ho?" optal se bez nějakých větší emocí, napjatý při čekání na odpověď.

Harry sevřel rty do tenké linky, načež na chvíli sklopil pohled na zem, než ho opět zdvihl. „Ano, ale víc po mně, prosím, vědět nechtěj. Čím méně toho víš, tím je to lepší."

Dracovy oči zjihly a zablesklo se v nich něco nečitelného. „Dobře," pronesl pokorně s pokýváním hlavou. „Dobře," zopakoval o něco tišeji a odvrátil svou tvář na stranu. Na jazyku jej pálily otázky, avšak kvůli Harrymu se donutil je spolknout. Doufal, že se časem dozví pravdu, na druhou stranu ale musel uznat, že i nevědomost nezní zrovna nejhůř.

„Pojďme domů," zopakoval Harry tiše. Nechtěl už o tom mluvit.

Blonďák mu věnoval drobný úsměv s malým přikývnutím. Mlčky uchopil Harryho ruku do své a propletl si s ním prsty. Stisknutím bystrozorovy dlaně jej informoval o své připravenosti a nechal černovlasého, aby je přemístil k němu domů.