Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

14. kapitola

Dveře od rozsáhlé laboratoře se tiše otevřely, načež jimi dovnitř opatrně proklouzl dlouhovlasý blonďák a stejně tiše se za sebou pokusil zavřít. Mohutné dveře cvakly, jak zapadly do zámku na jinak absolutní ticho ale celkem hlasitě.

Ben se kousl do rtu a měl chuť i zaklít, ale udržel se. Laboratoř byla podle očekávání prázdná. Brigitte byla odvolána na dobu neurčitou a Draco chodil až na půl osmou většinou. Teď bylo sedm a tak všude bylo ticho, což jen hrálo v blonďákův prospěch.

Měl už delší dobu podezření a potřeboval se ujistit, což v Dracově přítomnosti samozřejmě nešlo. Na tu myšlenku ho přivedl Harry, když mu tenkrát přinesl vzorek na rozbor a on sám ji začal rozvíjet, když blonďákovu práci nenápadně sledoval. Do jednoho určitého kotlíku přidával přísady úplně jinačí, než psal na seznam a které hlavně do Tacet mortem nepatřily. Nešlo mu to na rozum. Proto byl dnes sám v práci o tolik dříve.

Opatrně přešel ke kotlíku, který nově nesl číslo šest. Staré označení už neplatilo díky kompletní devastaci při výbuchu. Jediné, co potřeboval, byl vzorek lektvaru. Rozpitvat si ho na jednotlivé přísady potom už zvládne s přehledem sám a možná se mu podle nich dokonce podaří zjistit, o jaký lektvar by se mělo jednat.

Vytáhl z kapsy svou hůlku a z poličky si půjčil menší zkumavku, načež tiše zamumlal formuli a díky správnému pohybu hůlkou do zkumavky oddělil potřebný vzorek z kotlíku. Bylo to jednoduché. Až moc, ale nedivil se, když nikdo jiný než Draco a on do laboratoře takhle nechodili. A blonďák si navíc pečlivě hlídal, jak svůj brzký příchod, tak i svůj pozdní odchod. Vždy chodil jako poslední.

Ben spokojeně zkumavku zabezpečil a strčil ji do vnitřní kapsy svého pláště. Kapsu následně uhladil, aby se ujistil, že není nic vidět.

Následně sebou ale polekaně cukl, když se na chodbě ozvaly kroky. Hodiny ukazovaly sotva čtvrt na osm. I přesto se ale donutil rychle uklidnit a přesně ve chvíli, kdy se ozvalo rachocení klíče v zámku, zapadl do skladu. Do pravačky rychle popadl přísadu, kterou hodlal použít do jednoho ze svých pokusů.

Draco skryl dlaní jedno mocné zívnutí a pomalým krokem se připloužil ke svému stolu. Dnes v noci toho moc nenaspal a pouze se nesmyslně převaloval, což byl také důvod, proč už nad ránem veškeré snahy o další zaspání vzdal a vstal o něco dříve. Proto i do práce přišel časněji, než obvykle. Neočekával, že i tak přijde do laboratoře až jako druhý v pořadí.

Z výšky sebou plácl na židli a k nohám stolu pohodil koženou brašnu, ve které nosil své osobní věci. Unaveně si protřel dlaněmi obličej ve snaze probrat se aspoň o trochu více. Jakmile své ruce z tváře odtáhl, jeho pozornost upoutala kytice nádherných fialek převázaná drobnou bílou stužkou. Jak to, že si jich dříve nevšiml?

Omámeně vstal a přešel k místu, kde se na stole nacházely. Tak krásné. Úsměv se mu rozhostil na rtech, když květiny ze stolu zvedal a nesl je ke svému nosu, aby k nim mohl přičichnout. Opojná vůně poškádlila jeho smysly natolik, že slastí přivřel oči.

Znovu pod kyticí ležel malý kousek pergamenu pečlivě přeložený do symetrického obdélníčku. Když prvotní okouzlení z fialek pominulo, opatrně je položil na stůl a vzkaz rozdělal. Z jeho obsahu se mu úsměv na rtech ještě prohloubil.

Dovoluji si doufat, že má předešlá snaha nevyšla vniveč a růže tě potěšila. Ve stejné naději posílám i tyto fialky. Nechť ti zkrášlí den, Draco.

Ben bedlivě ve skladu naslouchal všem zvukům, které se v laboratoři ozývaly. Když ale bylo nějakou chvíli naprosté ticho, odvážil se ze svého úkrytu nakouknout ven. Výjev, který se mu naskytl, mu vykouzlil úsměv na rtech.