Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

47. kapitola

„Cože si to říkal? Že už nechceš? Můžu přestat, beze všeho, vezmu si to tričko, který si ze mě strhal a půjdu dělat... třeba věci do práce." Se smíchem se Harry odtahoval od těla pod sebou na úzkém gauči v teď již jejich obýváku.

„Tak - tak jsem - to - nemyslel," ztěžka ze sebe vydal Draco, zatímco mu z očí tekly slzy smíchu. Za svou předchozí přílišnou provokaci byl odměněn nekompromisním lechtáním na bocích, což jej pomaličku přivádělo k naprostému šílenství. „Jen už mě nelechtej, prosím," dodal se smíchem, když se mu podařilo aspoň trochu se uklidnit a zmírnit svůj splašený dech.

„Nemáš provokovat," potřásl bystrozor hlavou se smíchem, načež se ale podepřel zpátky lokty o gauč vedle Dracových spánků.

„Já vím, promiň, jen jsem chtěl trochu tvojí pozornosti," uculil se nevinně blonďák a na rtech mu pohrával neutichající úsměv. Dlaní zálibně pohladil Nebelvírovu tvář.

„Tak to se ti opravdu povedlo," rozjasnil Harryho tvář široký úsměv, než se sklonil a s naprostou přirozeností se vpil do Zmijozelových rtů.

Draco souhlasně zamručel do polibku, v jehož průběhu začal druhou rukou přejíždět po Harryho vypracované hrudi a břichu. Konečky prstů obkresloval záhyby jeho těla a požitkářsky přivíral oči.

Bystrozor se do polibku zasmál. „Copak ti to včera nestačilo?" zamumlal, aniž by se odtáhl a více se na blonďákovo tělo položil.

„S tebou mi to nebude stačit nikdy," spokojeně zavrněl Zmijozel.

„Hm," zabručel Harry, načež se jemně zhoupl v bocích a zapletl prsty na rukou do Dracových vlasů.

Blonďákovým tělem projela vlna rozechvělého vzrušení, která se usídlila v oblasti jeho žaludku. Vydechl do Nebelvírových rtů a za týl si přitáhl jeho hlavu, co nejblíže to šlo. Byl takhle spokojený, zamilovaný a středem Harryho pozornosti.

Nebelvír se již chystal vyhrnout Dracovi tričko, když se ozval celým domem známý drnčivý zvuk zvonku. Bystrozor se maličko odtáhl a povytáhl na muže pod sebou obočí. „Čekáš někoho?"

„Ne," zamručel Zmijozel nespokojeně, načež nelibě našpulil rty. „Nepůjdeš tam, že ne?"

„Nemusím, můžeš tam jít i ty," uculil se Harry pobaveně.

„Harry..." protáhl blonďák s pohledem štěněte. Nelíbilo se mu, že byla jejich chvilka tak nepěkně narušena. Vždyť... ten člověk za dveřmi přece může přijít i jindy.

„Musím tam jít," pokroutil Nebelvír hlavou. Vtiskl blonďákovi pod sebou poslední polibek, a když se ozvalo druhé zazvonění, rychle se zvedl a spěchal stále bez trička ke dveřím.

Prudce otevřel a následně si otráveně povzdechl při pohledu na Dracova otce. „Říkal jsem vám, že když zazvoníte, máte čekat za brankou. Ne za dveřmi," povytáhl obočí. Říkal mu to několikrát a stále bez účelu.

Lucius se dotčeně ušklíbl. „Vidíš? Měl jsem pravdu. Bylo by lepší, kdybych zůstal doma a ty sem šla sama," obrátil se pak za sebe a tím odkryl Harrymu pohled na svou ženu.

Narcissa si mladého muže zvědavě prohlédla a v očích jí problesklo lehké pobavení, když viděla Harryho rozcuchané vlasy a odhalený hrudník. Díky tomu si také připomněla, že tohle byl mladík, teď již muž, kterému ona sama zachránila život, když lhala Voldemortovi do očí o jeho smrti. Bylo neuvěřitelné, jak moc se změnil. „Nerušíme vás, pane Pottere?" ignorovala Luciusovu poznámku.

Harry na Dracovu matku přimhouřil oči, načež se koutkem úst pobaveně pousmál. „Záleží na tom snad? Pojďte dál," ustoupil ode dveří a rozešel se sám dál do útrob domu. „Miláčku, máš návštěvu," ohlásil cestou jako vždy, když k nim Lucius zavítal. „Tentokrát ale rozrostlou o dalšího člena," sklonil se v obýváku pro své tričko a následně políbil Zmijozela se zmateným výrazem.