Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

42. kapitola

„U Salazara!" nevěřícně protáhl Draco a se smíchem se na Harryho zadíval. „Jak to sakra děláš?" pohodil hlavou, zatímco na něj bystrozor pobaveně koukal.

Oba dva seděli na zemi v obýváku u Harryho doma a krátili si večer hraním karet. Ovšem Draco ke své smůle souhlasil s tím, že jej Harry může naučit jednu z klasických mudlovských her. Momentálně dohráli již čtvrté kolo a pokaždé hra končila stejně - triumfálním vítězstvím Nebelvíra. Blonďák nemohl dělat nic jiného, než nad jednoznačnými výsledky kroutit hlavou. „Přece není možný, abys pořád vyhrával!"

Harry se zasmál a shrábl karty do balíčku, aby je mohl opět promíchat. „Proč by to nemohlo být možné?"

Zmijozel nasadil svůj výraz uraženého dítěte a zkřížil si ruce na prsou. „Už s tebou nehraju. Tohle prostě není fér!"

„Draco," potřásl bystrozor se smíchem hlavou. „Tak zkusíme hrát o něco. Ten, kdo vyhraje, může po tom druhém něco chtít. Ať máš motivaci," pokrčil rameny.

„Jo, a už vidím, jak zase vyhraješ," ušklíbl se blonďák a zanechal předstírání umíněnosti. Podepřel si hlavu rukou zapřenou o koleno. „Raději mi řekni, v čem je ten fígl. Co dělám špatně?"

„Nic, jen nad tím asi moc přemýšlíš. A navíc... karty jsou hodně o náhodě," usmál se na Zmijozela.

Draco nesouhlasně mlaskl. „Pro dnešek už končím, ale zítra, zítra to zkusíme znovu a já ti garantuju, jestli mě zase budeš jen obehrávat, tak už s tebou karty nikdy nehraju!" zašermoval dopáleně prstem nad Harryho rukama promíchávajícíma celý balíček.

„Neobehrávám tě," smál se dál černovlasý nad blonďákovým stěžováním. Poté klidně uklidil karty do krabičky a odložil je na stůl.

„Obehráváš a ticho," umanutě pravil Zmijozel, než si poraženecky povzdechl. „Jdu si dát sprchu," zamumlal a zvedl se ze země.

„Dobře," přikývl pomalu Harry a sám se s pohlazením Snížka po hřbetě zvedl.

Draco už při chůzi krátce pokýval hlavou, avšak ve dveřích se nakonec ještě zarazil. Stále zády k Harrymu přešlápl na místě a kousl se do rtu díky nápadu, který mu probleskl hlavou. „Ty, Harry..." obrátil se čelem k bystrozorovi za sebou, „nechtěl... nechtěl bys jít se mnou?" nadějně se uculil a s očekáváním pohlédl do zelených očí svého přítele.

Nebelvír překvapeně zamrkal. Opravdu slyšel dobře, že mu Draco nabídl společnou sprchu? „J-já nevím. Pokud chceš, tak..." vydoloval ze sebe ztěžka.

„Byl bych rád," usmál se Zmijozel jemně, „ale jestli nechceš, pochopím to," dodal, když viděl, jak bystrozor váhá.

„Ne! Teda já... Půjdu rád. Jo," vyhrknul rychle, aby to Draco zle nepochopil a pomalu se rozešel za blonďákem.

„Tak jo," s tichým smíchem Zmijozel opět uvěznil svůj ret mezi zuby. Sám pořádně nevěděl, co jej to popadlo, ale ta představa... se mu líbila. Společná sprcha... další krok kupředu v jejich vztahu.

Harry se naopak cítil lehce nervózně. Jistě, již několikrát se muchlovali a poznávali navzájem svá těla zvědavými dlaněmi pod oblečením, ale... ještě nikdy se neviděli úplně nazí. To bude dnes něco naprosto nového.

Bystrozor vešel za blonďákem do útulné koupelny a ručně zapnul žebřinové topení, aby jim poté nebyla zima, až sprchový kout opustí.

Draco jeho počínání sledoval s úsměvem na rtech a sám za nimi zavřel dveře. Rozvážným krokem přešel blíže k černovlasému, a když se jejich pohledy střetly, s hlubokým nádechem si začal přetahovat tričko přes hlavu. S prvním náznakem nejistoty jej odhodil na nedalekou skříňku a poté znovu zvedl svůj pohled k Harrymu. S odhodláním a jemným úsměvem čekal na jeho reakci.