Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

3. kapitola

Dracova víčka se zatřepotala a jeho do očí uhodila ranní sluneční záře. Po včerejším vyšetření jej léčitelka Weasleyová - nad tím se musel posměšně ušklíbnout. Stále nemohl uvěřit tomu, že si tu ryšavou hlavu vzala - tvrdošíjně nechala převézt do jednoho z prázdných pokojů. Jeho noha na tom nebyla zrovna nejlépe ani po řádném ošetření, takže měl nakázáno tu zůstat na pozorování nejméně jednu noc. Kdo ví, zdali jich nebude více.

Podle Hermioniných slov bylo štěstí, že jej sem, ke sv. Mungovi, Harry dostal zavčasu. Takhle má naději na to, že se mu stehno v pořádku zahojí a při nejhorším případě zůstane po zranění jen obrovská jizva. Asi by měl Potterovi později poděkovat. Od chvíle, co odešel z ordinace, jej neviděl. Od své léčitelky dostal za úkol odpočívat, takže mladý bystrozor musel respektovat nařízení a pro informace si přijít později. Lépe řečeno už dneska, pokud se Dracův stav nějak radikálně nezhorší.

Rána však byla stále velice citlivá. I když byla převázaná obvazem a namazaná všelijakými mastmi, bolelo to jako čert. Dokonce ani lektvary, které večer konečně dostal, nedokázaly zabránit tomu, aby vnímal nepříjemné tepání a pálení pokožky. Naštěstí mu ale ulevily od zbylých problémů, takže mohl konečně odložil kbelík a zapomenout na ostatní zranění, která při výbuchu utržil.

Lehce se zapřel o lokty a pokusil se povytáhnout na lůžku výše, aby se mohl lépe položit. Nebyl zvyklý spát na zádech, proto mu jeho poloha příliš nevyhovovala. Bohužel na bok se kvůli noze přetočit nemohl. V nepohodlné pozici ležel ještě několik minut, než se otevřely dveře a dovnitř vešla Hermiona s jemným úsměvem na rtech.

„Dobré ráno," pozdravila jej a automaticky si to zamířila k Dracovu lůžku.

„Dobrý," ušklíbl se blonďák a přeměřil si ji pohledem. „Ten plášť ti vůbec nesluší. Měli by vám konečně rozšířit nabídku barev," zhodnotil ji a nesouhlasně se podíval na citronově zelený léčitelský hábit, který na sobě Hermiona měla.

„Nestěžuju si. Asi už jsem si zvykla," pohodila žena rameny. „Co tvoje noha? Pořád to tak bolí?" Ještě v době, kdy se ptala, začala z Draca odhrnovat peřinu. S potěšením seznala, že obvaz zakrývající blonďákovo stehno není až na jedno malé místečko vůbec prosáklý. Opatrně jej začala sundávat a odhalovat tak Dracovu poraněnou kůži.

„Po tom lektvaru už je to lepší, ale cítím ji pořád," přiznal bývalý Zmijozel a znechuceně se zašklebil, když si měl možnost přímo prohlédnout pomalu se odkrývající zranění. Nevypadalo to vůbec pěkně a vědomí, že je tohle součástí jeho nohy, jej děsilo.

„S tím musíš počítat. Nepřestane to bolet ze dne na den," drobně se Hermiona pousmála a již zcela odhalenou ránu nejdříve začala kontrolovat pohledem, a až teprve poté ji kouzlem očistila a nanesla na ni novou vrstvu lehce zapáchající masti. „Hojí se to dobře," informovala svého pacienta soustředěným hlasem.

Draco přikývl a raději svůj zrak od nohy odvrátil. Doposud sledoval, jak se Hermioniny cvičené prsty opatrně dotýkají jeho rány, avšak pohled na poraněnou kůži jej nutil přemýšlet na nepěknými věcmi. „Kdy má dorazit Potter?" zeptal se s jistou dávkou nevraživosti.

„Zhruba za hodinu by měl být tu. Prý má ještě nějakou práci, ale nemusíš se bát, čas na tebe si najde určitě," neodolala a trochu Malfoye poškádlila. Podle toho, co jí Harry včera vykládal, se blonďák výslechu prostě nemohl dočkat.

„Fajn," zamumlal tiše Draco, než zavřel oči a nechal ji dělat její práci.

***