Nezodpovězené tajemství

Kapitola 15

Ren:
Ugh... Schoval jsem si ten papírek k sobě a vzal jsem si něco k snídani. Jedl jsem a přemýšlel co budu dělat Na stole jsem pak ještě našel vypálený vzkaz: musela sem někam jít. Nevím na jak dlouho. -Tetička Vzdychl jsem a jakmile jsem se nasnídal, tak jsem dělal své vlastní věci a prohledával něco na internetu. Bylo šest večer a já šel do kavárny. Objednal jsem si kávu a uviděl jsem jak na mě někdo mávl. Ren: Sedl jsem si k němu a podíval se na něj. Stále stejnej jako předtím... Světle zelené vlasy, světle modré oči. "Reníííík!" usmál se můj kluk. "Dlouho jsme se neviděli." "Moc dlouho..." vzdychl jsem a podíval se na něj. Ten jeho úsměv... Stále stejnej jako vždycky. Stále hezk- Přestaň! Paní prodavačka mi pak přinesla kávu a já si začal s mým klukem povídat. Než jsem odešel, tak mi řekl: "Můžeme zase takhle večer chodit ven? Kámo?" Vzdychl jsem a napsal mu na mě číslo. On se usmál a já šel domů. Došel jsem domů a uviděl jsem Enjina: "Eyyy!" ,,Rene?! Kde jsi byl? Mohl jsi mi alespoň říct kam jdeš! Měl jsem o tebe starost..." vychrlil hned Enjin. "Šel jsem se projít... sorry... nechci tě moc do ničeho zatahovat, když tu teď někde pobíhá ten zlý já..." vzdychl jsem. ,,Um dobře!" přikývl Enjin a pak se usmál. ,,Nechceš se na něco podívat? Jako film nebo seriál..." "Klidně..." odpověděl jsem. A tak jsme v obýváku sledovali nějaké filmy. No a co bylo pak? Začal jsem s mým bývalým klukem chodit po večerech potají ven. Jednoho večera jsem šel ven a setkal se s ním na jednom parkovišti. Šli jsme po střechách a nakonec jsme si někde stoupli. "Rene..." odpověděl můj bývalý a podíval se na mě. Podíval jsem se na něj a on mě políbil. Začal jsem se červenat.

Enjin:
Poslední dobou mi bylo dost divné že Ren vždycky večer někam zmizel. Když jsem se ho někdy zeptal kde byl nějak se vymluvil že se byl projít nebo tak. Jednou jsem to již nevydržel a rozhodl se jít ho sledovat. Viděl jsem jak se setkal s nějakým klukem kterého jsem neznal. Začalo ve mně hlodat dost ošklivé podezření ale řekl jsem si že je to možná jen nějaký jeho kamarád nebo tak. Hned mě začali napadat myšlenky proč by nemusel být pouze kamarádem a tak ale radši jsem je nechal být a soustředil se na to aby mě neviděli. Sledoval jsem je po střechách a držel se u kraje. Po chvíli jsem se podíval na oblohu. Když jsem se podíval znovu na ně uviděl jsem jak se líbají. ,,Rene?" zeptal jsem se a do očí se mi nahrnuly slzy. Napřímil jsem se čímž jsem si vysloužil celou jejich pozornost a cvouvl. To byla největší chyba mého prozatimního života. O něco jsem škobrtl a s hrůzou zjistil že přímo za mnou končí střecha. Jemně jsem vyjekl, zakymácel se a....přepadl přes okraj.

Ren:
Bylo pozdě abych Enjina chytil... Podíval jsem se na mého bývalého kluka a strčil jsem ho. Běžel jsem k okraji a díval se dolů. Enjin ležel mrtvý dole. Podíval jsem se na mého bývalého kluka: "UŽ S TEBOU NECHCI MÍT NIC SPOLEČNÉHO!" "R-Rení-" Šel jsem pryč. Putoval jsem až do noci po ulicích. Nakonec jsem v noci šel domů a šel jsem do obýváku. Uviděl jsem Enjina naživu. Enjin seděl spolu s- To je ten chlápek z minule! Ten co mi řekl, že- ... Podíval jsem se znovu na Enjina: "Enjine..." ,,Rene! C-co se stalo.....?" zamumlal. "... chodil jsem ven s bývalým mým klukem..." odpověděl jsem. ,,A....co bylo to....na té střeše......?" "Ten polibek? To mě políbil on. Chtěl jsem mu říct, že mám kluka a že to nepůjde. Jenže pak jsi to celé podělal ty." zasmál jsem se. "Když už jsme u toho... proč si naživu a co tu dělá ten chlápek?" "Rene. Rene. Musíš si na svého kluka dávat pozor. Mimochodem. Vidděl jsem, že máš menší problém se zlým sebou." odpověděl ten chlápek. "Jak to víte....?" zeptal jsem se ho překvapeně. "Co bych to byl za boha abych se nestaral o své lidi, ne?" usmál se ten chlápek. . . . Moje očekávání se stalo pravdou. . . On je. . . Klekl jsem si na kolena a ten chlápek se zasmál. Najednou jsem se objevil na nohách. "Tohle nemusíte." smál se ten chlápek. Enjin alespoň sklonil hlavu na výraz úcty. "Enjineeeee!" začal se ještě smát víc ten chlápek. "To nemusíte!" Začal jsem se smát tady. Haru k nám přišel: "Co se to tu děje?" Podíval jsem se na toho chlápka: "To je bůh." "Ó můj bože..." odpověděl Haru. "Ahoj!" usmál se ten chlápek a mávl rukou. Po chvíli přišel i Bill který vyhlížel značně...optřebovaně... "Jsi v pohodě?" zeptal jsem se ho. ,,Jo, jo." řekl a podíval se úkosem na Harua. Haru ho pohladil na hlavě a já se podíval na toho chlápka. "No... pro dnešek vás nechám. Zkusím zjistit, kde se ten idiot nachází." odpověděl ten týpek a najednou zmizel. Objal jsem Enjina a pošeptal mu: "Promiň..." ,,Dobrý. Měl jsem dávat větší pozor." taky mě objal a namáčkl se na mě. Podíval jsem se mu do očí a pohladil ho po tváři. Podíval se na Harua a Billa a pak zašeptal ,,Pojď raději do pokoje." chytl mě za ruku a odvedl tam. Došli jsme do pokoje a já ho shodil na postel. Díval jsem se na něj a chvíli jsem přemýšlel. Nakonec jsem si klekl, ruce byly u jeho hlavy a nohy u jeho nohou, pod rozkrokem. Díval jsem se mu do obličeje a začal jsem se červenat: "Sorry, že jsem se ti poslední dobou moc nevěnoval." ,,No je pravda že jsem už trošku....nedočkavý." řekl hlasem ve kterém převládala touha ale pak zrudl. Ušklíbl jsem se a nakonec jsem ho políbil. Vjel jsem mu rukou pod triko a jezdil jsem mu po hrudi. Nakonec jsem jel tou rukou až k jeho pasu, kde jsem zastavil. ,,Pokračuj...prosím." zašeptal a přitáhl si mně do polibku. Vjel jsem mu rukou pod kalhoty a boxerky a začal mu jezdit po penisu. Nakonec jsem mu stáhl kalhoty a boxerky a začal si nejprve s jeho penisem hrát, pak jsem mu ho začal olizovat a nakonec jsem si ho dal do pusy. Začal jsem pohybovat hlavou a pak jsem toho nechal. Sundal jsem si kalhoty, boxerky a triko a podíval se na něj. ,,Rene....dělej co uznáš za vhodné..." usmál se na mě. Podíval jsem se na svůj penis a uculil jsem se: "Víš co dělat..." ,,Ne...to nevím..." začal dělat hloupého Enjin. "Bakayaro!" zasmál jsem se. ,,Ale já opravdu nevím...budeš mi muset poradit." zašeptal teď už trochu úchylným tónem a zašklebil se. "Mám ti ho do pusy vrazit násilím?" zeptal jsem se ho. ,,Nemusíš." řekl a konečně se svím obličejem přemístil níž a olízl mi penis. Pak ho vzal celého do pusy. Po chvíli co mi kouřil jsem ještě chvíli ouřil jemu a nakonec jsem se otočil zadkem k okraji postele a roztáhl jsem nohy. "Um... mohl bys...?" zeptal jsem se ho. ,,Copak?" začal zase provokovat. Podíval jsem se na něj: "Sakra Enjine..." Usmál se a udělal to po čem jsem toužil. Při tom, když mi vyjížděl a zajížděl do zadku jsem sténal. Nakonec se on udělal do mě a já se udělal na sebe. Jakmile ze mě vyjel, tak jsem se protáhl. ,,Nechceš umít?" usmál se na mě. "Umyji se sám. Nejsem malej." odpověděl jsem a vstal jsem. Nakonec jsem šel do koupelny a osprchoval jsem se. Šel jsem do pokoje a tam jsem si vzal čisté boxerky a čísté triko. Oblékl jsem se a lehl jsem si na postel. Enjin se taky odešel umít a pak si vedle mně lehl ,,Dobrou Rene~." zašaptal a pohladil mě po tváři. "Enjine..." odpověděl jsem a chytil ho za ruku. "Zajdeme si zítra na rande...?" ,,J-jo..." řekl trošku překvapeně a pak se usmál ,,Jasně že jo." rozzářil se a dal mi pusu na tvář. Usmál jsem se a nakonec jsem usnul. Bylo ráno a já se probudil. Opatrně jsem vstal a šel jsem ven. Venku jsem se procházel a něco si koupil. Před večerem jsem došel domů. Oblékl jsem si něco vhodného do nějaké restaurace na rande a vzal jsem si to, co jsem si koupil sebou. Vzal jsem si peníze a šel jssem čekat na Enjina dolů. Enjin sešel dolů a zářivě se usmíval. Na sobě měl dost pěkné oblečení a vypadalo to že si dal opravdu záležet aby vypadal dobře. Podal jsem mu ruku a zeptal se ho: "Jdeme?" ,,Jasně!" odpověděl a chytl mou ruku. A tak jsme šli. Drželi jsme se za ruce a došli jsme do jedné restaurace. Objednali jsme si stůl pro dva. Objednali jsme si každý jídlo a taky jsme objednali jedno víno. Po tom, co nám to číšník donesl, tak jsme začali normálně pít, jíst a povídat si. Po tom jsem to zaplatil a šli jsme se projít. V parku jsme se zastavili a já se podíval na měsíc. Teď... Nebo... Nikdy... "Enjine?" zeptal jsem se ho nervózně. ,,Ano?" usmál se na mě s očekáváním v hlase. "Takže... víš, že mi na tobě zálží a tak. A miluji tě... a chci být s tebou... prostě-" Dal jsem si ruku do kapsy pro to, co jsem koupil. Jedním kolenem jsem si klekl a jednou nohou jsem stál. Vyndal jsem krabičku s prstýnkem. Otevřel jsem jí a podíval se Enjinovi do očí: "Vezmeš si mě?" ,,J-já...." zakoktal se dost vykolejeně ,,J-jasně že jo!"
'Rene! Na něčem jsme se domluvili!'
Oba můžeme říct, že chceme aby byl se mnou-
'S námi!'
No jo, sím tě... -,-
Vstal jsem a podrbal jsem se na zátylku. Dal mu prstýnek na prsteníček a usmál jsem se.
Hej! Něco jsme o přebírání kontroly říkali!
'Sorry. Ale přiznej si to. Když jde o bojování, jsem prostě lepší.'
Pffft.
'Hajzlíku!'
Hej! :D Nejsem hajzlík :D
Pohladil jsem Enjina po tváři. Později, když jsme seděli na trávě na jednom kopci a dívali se na město, hvězdy a měsíc, tak jsem si opřel hlavu o Enjinovo rameno. "Jsem šťastnej... to je snad... dlouhá doba, kdy jsem zase tak hrozně šťastnej." pošeptal jsem. ,,Já taky....." usmál se a zavřel oči. "Víš jak jsem byl nervózní při vybírání prstenu? Bál jsem se, že bys řekl ne..." zasmál jsem se.
'Hej! Oba víme, že ten prsten jsem vlastně vybral já!'
Já vím... Ale jsi část mě. Ta část, která dokáže zabíjet lidi dost brutáně.
'Pft...'
,,Víš jak moc tě miluju....nemusel ses tak bát." usmál se. "Wow... takže teď vlastně doopravdy budeš žít s námi, co?" zeptal jsem se.
Hej! :D
'Sorry. Musel jsem.'
Po chvíli kdy neodpovídal jsem zjistil že usnul. Podíval jsem se na něj: "Je tak roztomilej, co Rene?" "Jop..." odpověděl jsem ihned. "Neměli bychom ho vzít domů?" "Asi ano..." vzdychl jsem. "Nebo víš co?" Pohladil jsem ho po tváři: "Enjine..." ,,Hmmpf?" zamumlal. "Vstávej. Jdeme všichni tři domů." odpověděl jsem.
Ty mu to prostě chceš říct, co?
'Když bude žít s námi... měl by to vědět.'
,,Tři?" zeptal se rozespale. ... Podíval jsem se mu do očí. Vstal jsem a podal mu ruku: "Ty, já a Reník."
'Fakt mi musíš tak říkat?'
Jop...
,,Reník?" zapakoval nechápavě. "Uh... rozdvojená osobnost..." zasmál jsem se. ,,Ee co?" konečně se úplně probral. "Mám rozdvojenou osobnost... v podstatě.... jestli víš co tím myslím." vzdychl jsem. ,,A to jste byli vždycky...takhle dva?" zeptal se opatrně.
'On se mě bojí :( '
"Nemusíš se bát." zasmál jsem se. "Stále to jsem já." Obličej se mi změnil na smutný: "Nechci aby ses mě bál... n-nic ti neudělám..." ,,Ne...neboj....jen jsem....překvapený." řekl a objal mně. ,,Vidíš? Všechno je v pořádku." usmál se. "YAY! Rene! On se mě nebojí!" usmál jsem se. Nakonec jsem se zasmál. "Jo jo. Hehe. Jdeme domů, milá-" Zničeho nic jsem strčil do Enjina a uhnul jsem.
CO JE?!
'Promiň! Musel jsem!'
Vstal jsem a otočil se. Uviděl jsem toho zlého sebe a polkl jsem. Aha... Díky.
'Nemáš zač! :) '
"Rene. Rene. Rene. Stále stupidní jako vždycky?" ušklebil se ten zlý já. "Nejsem nějaký idiot!" vykřikl jsem. "A přitom se ti ve školce a škole vyhýbali a smáli se ti za tvými zády, co?" usmál se zlý já. "Nikoho jsi neměl." "To není pravda!" Ten hlas... Můj bývalý kluk ke mně došel. Nakonec ke mně došel Max a můj brácha. "Měl nás." odpověděl Haru. Zlý já se podíval na mého bráchu: "Někdo, kdo většinu svého času chodil na dobrodružství." Zlý já se podíval na Maxe: "Někdo, kdo ho stále tahal do průšvihů." Zlý já se podíval nakonec na mého bývalého kluka: "Tom... první člověk, koho Ren zabil. Víš jak si užíval samotu?" Všichni čtyři jsme mlčeli. "Podívejte se na vás." zasmál se zlý já. "Banda pitomců." "Brácha chodil většinu... velkou většinu na dobrodružství... Max mě tahal do průšvihů a pak z toho byly vždy problémy. A nakonec můj bývalý kluk, kterého jsem zabil... byl jsem pak sám." odpověděl jsem sklesle. Zlý já se zasmál a těm třem se objevil na tváři smutek. "Ale víš co?" usmál jsem se, stiskl jsem ruku v pěst a podíval se na něj s úsměvem. "Brácha mi vždy něco z jeho dobrodružství donesl a jednou mě vzal s sebou." Podíval jsem se na bráchu a postoupil jsem trochu dopředu: "Chtěl bych v tom pokračovat... zase jako tenkrát... že bychom si jako partička mohli vyrazit na dobrodružství." Brácha se usmál. "I když jsem měl s Maxem problémy. Stále jsme si to užívali. Jako třeba, když jsme jednou uspořádali párty, nebo když jsme se spolu vloupali abychom získali jeden náhrdelník." odpověděl jsem. Podíval jsem se na Maxe s úsměvem: "Chci zažívat víc takové srandy..." Max se usmál. "A nakonec..." podíval jsem se na svého bývalého kluka. "Miloval jsem tě. Jenže mě mrzelo být sám. Nebýt ale toho... nikdy bych se neučil bojovat a takové věci." Usmál jsem se: "Chci ale aby byl stále můj kámoš." Tom se usmál a já se podíval na zlého já. "Nehledě na to, co si o nás myslíš. Stále mám rodinu a-" Podíval jsem se na Enjina: "-a někoho na kom mi opravdu záleží a chci s ním být až do konce..." Enjin se na mě zářivě usmál. "Nehledě na to-" "Rodiče tě opustili-" "Chtěli zažívat dobrodružství. Nechal jsem je." odpověděl jsem a podíval se na něj. V ruce se mi objevil meč. Max si vyndal meč. "Už to dokončeme... poslední dobou mě to unavuje..." vzdychl jsem. "Fajn. Když tě to unavuje.." odpověděl zlý já. Najednou v mžiku se rozeběhl proti mně. Zavřel jsem oči protože jsem to nečekal. Nic se ale nedělo. Otevřel jsem oči a přede mnou stál- "Můj... ty... bože..." odpověděl jsem. Ten chlápek se na mě podíval: "Ahoj!" Stoupl jsem si vedle něj a uviděl jsem, že on držel toho zlého já. "CO?!" vykřikl zlý já. "Víš kam patříš?" odpověděl chlápek a podíval se na zlého mě. Nakonec pískl a u nás se objevil chlápek s červenými vlasy, červenými oči a podíval se na něj: "Vem si ho. Nechci někoho jako je on, tady." Ten chlápek přikývl, chytil toho zlého mě a najednou se objevil okolo nich oheň. Po tom co oheň zmizel tak tam ten chlápek ani zlý já nebyl. Podíval jsem se na toho chlápka: "Byl to...?" "Můj brácha. Ano." usmál se chlápek.