Nezodpovězené tajemství

Kapitola 21

Z pohledu třetí osoby:

Po velké černé místnosti se rozlehl smích pak se ozvalo jen jediné slovo a ruka pohnula figurkou na šachovnici. ,,Chyba."

Enjin:

Ležel jsem na posteli, když najednou se ozvala rána.
Vstal jsem a protřel si oči ještě zčervenalé od pláče.
Pomalu jsem se rozešel k místu, kde se ozvala rána.
Vyšel jsem z pokoje. Na chodbě byla tma.
Vydal jsem se roztřesenými kroky po chodbě. Najednou se ozvala znovu rána.
,,Haló?" zavolal jsem.
Nic se neozývalo. Udělal jsem další krok. Chodba mi připadala čím dál tím víc temnější.
Připadalo mi jako bych vcházel do chřtánu nějaké obří nestvůry. Najednou se ozval tichounký smích.
,,Je tu někdo?" byl jsem už celkem vystrašený.
Najednou jsem před sebou uviděl jakousi postavu.
Přišel jsem blíž. ,,Rene?" zeptal jsem se a rozběhl jsem se blíž. ,,Počkat, ale Ren není zas takovej blbec aby si nerozsvítil..." zapřemýšlím nahlas a postava zmizí.
Přejdu ke stěně, abych stiskl vypínač
Sáhnu na stěnu ale zjistím že je pokrytá něčím slizkým a lepkavým. Rychle uskočím a raději se rozběhnu chodbou zpátky ke dveřím svého pokoje. Ale ty už tam nejsou. Začnu se třást. Ucítím divný zápach a začne se mi motat hlava. Raději si sednu na zem a po chvíli se mi zavřou víčka a já přestanu vnímat.

Max:

Po nějaké době později jsme šli z nemocnice.
Přišli jsme domů a všude ticho.
"Rene?" zeptal se Haru.
Šel jsem nahoru, do jeho pokoje.
Došel jsem k jeho pokoji a zaklepal jsem na dveře.
Otevřel jsem je.
Ren tam seděl na posteli a v ruce držel nůž.
"Rene! Co tu děláš s tím no-"
"Halloween se blíží..." odpověděl Ren a díval se na ostří toho nože.
"A-ano. Vím..." odpověděl jsem.
"Něco se stane..." pošeptal Ren a já polkl.
"Tak ty o té příšeře víš?" zeptal jsem se ho.
Ren pozvedl jedno obočí a podíval se na mě: "Co?"
"Eh. Nic. Srandičky." zasmál jsem se nervózně.
"... šel jsem okolo... okolo... okolo jednoho obchůdku..." odpověděl Ren a podíval se na svou ruku.
Ukázal mi říznutí.
"Stál jsem tam a díval se na svůj odraz. Ten měl v ruce nůž a černé oči. Podřízl si ruku a pak si dal nůž ke krku. Měl jsem strach... pak sekl ale nic se nestalo a ihned jak jsem mrkl tak odraz byl pryč a na výloze bylo napsáno krví: UŽ TO BRZY ZAČNE!!!"
Ren vstal a podíval se mi do očí: "Pohádal jsem se s Enjinem... nemohl bych ho takhle ochraňovat... nechtěl jsem aby o tom věděl."
"Geez..." vzdychl jsem. "Takže velkej problém, co?"
Ren chvíli mlčel a pak odpověděl: "Co s jakou příšerou?"
Vzdychl jsem a vysvětlil, co se stalo ten večer když šli do baru.
"... podle toho, co mi tu říkáš, tak ta příšera je hodně velká." odpověděl Ren.
Přikývl jsem: "Zdálo se to tak... neviděli jsme jí."
"... je tu ta postava?" zeptal se Ren.
"Dole..." odpověděl jsem.
Ren šel dolů.

Ren:

Došel jsem do kuchyně a uviděl tu postavu: "Hele... musíme si promluvit... zdá se, že... že máme další problém. Jak to tak vypadá tak o Halloweenu budeme mít co dělat..."
,,Jop taky si myslím..." otočila se na mě ta postava. ,,Cítím to a myslím... že už to pomalu začíná."
".. nemohu, ale pomoct... něco se se mnou stane..." odpověděl jsem.
,,Máme tě svázat?"
"Ne... jen... ... když by se něco stalo... postarejte se o tu příšeru ok?"
,,Ok.." postava ke mně přišla a dala mi ruku na rameno. ,,Vše bude v pořádku uvidíš..."
Objal jsem jí a podíval se na svojí ruku.
Řekl jsem jí co se stalo a vzdychl jsem.
,,Chápu tě..." položila mi ruku na rameno. ,,Možná ale nebyl dobrý nápad nechávat Enjina samotného."
"Ale zase ho nechci nechávat se mnou." odpověděl jsem. "Prostě nem-"
Cukla mi hlava a já polkl: "Couvni..."
Couvla.
Spadl jsem na kolena a řízl jsem se do ruky.
V očích se mi objevily slzy.
Ještě ne ty mrdko...
Vstal jsem. Z ruky mi tekla krev a já se podíval na postavu.
Měla takový zvláštní pohled a dívala se na moji ruku.
"Ještě ne..." odpověděl jsem. "Bylo by to moc brzy..."
Podíval jsem se na svojí ruku: "Aspoň existuje jeden způsob jak to mohu udržet...."
Postava kývla, ale pořád měla takový zvláštní pohled.
"Co je?" zeptal jsem se jí.
,,Em, nic." zatřásla hlavou.
Uklidil jsem si ten nůž a díval se na svojí ruku.
Řekl jsem jí co se stalo a vzdychl jsem.
,,Chápu tě..." položila mi ruku na rameno. ,,Možná ale nebyl dobrý nápad nechávat Enjina samotného."
"Ale zase ho nechci nechávat se mnou." odpověděl jsem. "Prostě nem-"
Cukla mi hlava a já polkl: "Couvni..."
Couvla.
Spadl jsem na kolena a řízl jsem se do ruky.
V očích se mi objevily slzy.
Ještě ne ty mrdko...
Vstal jsem. Z ruky mi tekla krev a já se podíval na postavu.
Měla takový zvláštní pohled a dívala se na moji ruku.
"Ještě ne..." odpověděl jsem. "Bylo by to moc brzy..."
Podíval jsem se na svojí ruku: "Aspoň existuje jeden způsob jak to mohu udržet...."
Postava kývla, ale pořád měla takový zvláštní pohled.
"Co je?" zeptal jsem se jí.
,,Em, nic." zatřásla hlavou.
Uklidil jsem si ten nůž a díval se na svojí ruku.
"Vše bude v pohodě... že jo?" zeptal jsem se.
,,Doufejme..."
"Kdyby něco se posralo... dávám ti na starost velení, až se objeví ta příšera." odpověděl jsem.
,,Díky. Vážím si toho."
Přikývl jsem a podíval se okolo, nakonec zpět na ní a odpověděl jsem: "Jestli bude fakt velká, dostaňte jí z města... nestrpím tu něco, co by zničilo město."
,,Proč mluvíš jakoby jsi měl každou chvíli zmizet?"
"Protože se bojím, že se něco takového stane... to co se se mnou děje... je silné... nepůsobí na to ani moje moc..." přiznal jsem nakonec.
,,Hmmm."
"Nevím, co se to se mnou děje a proč najednou..." odpověděl jsem.
,,Počkej.... něco cítím. Něco se děje."
Máchl jsem rukama: "No jasně. Dobře. Co se zas děje?"
,,Sakra už to zmizelo. Zdálo se mi, že něco na chvíli vstoupilo do našeho světa, ale už je to pryč."
Pokrčil jsem rameny a podíval se na ní: "Piješ alkohol?"
,,Jop." zazubila se.
"Chceš pivo nebo mám přinést whiskey?" zeptal jsem se a podíval se směr kuchyně.
,,Cokoliv." mávla rukou.
"Osu!" vykřikl jsem a šel jsem do kuchyně.
Díval jsem se po whiskey a nakonec našel jen prázdnou lahev s nápisem:
Sorry Rene. Koupím jinou - Haru
Ugh...
Vzal jsem dvě lahve piva a vrátil se k postavě do obýváku.
Dal jsem jí jednu lahev piva a sedl jsem si.
Uviděl jsem, že je na těch lahvích stále to víčko.
"Eh. Sorry..." odpověděl jsem.
Dotkl jsem se obou víček a nechal je pomocí mé moci zmizet.
"Je to." zasmál jsem se.
,,Heh vidím, že plně využíváš své schopnosti." zasmála se.
"Ah. Yep... a je to dost dobrý... jenom by mě zajímalo proč já. Snad se k tomu někdy dostaneme..." odpověděl jsem a přiťukl jsem si s postavou.
Trošku jsem se napil.
,,Taky by mě zajímalo, proč zrovna takovej blbec jako ty.."
"Tvrdohlavej blbec. Souhlasím s tebou..." vzdychl jsem.
,,Jop jeden z největších."
Po chvilce jsem se podíval na lahev a napil se.
Vzpomněl jsem si na tu párty.
...
Jako by to bylo včera...
"Rene! Ey!" uslyšel jsem Dereka.
"Dereku!" zasmál jsem se
"Přišel sis užít poslední párty, heh...?" odpověděl Derek.
"Poslední?" zeptal jsem se ho.
"Ano. Tohle byl můj poslední školní rok. Jsem starší pamatuješ?" uculil se Derek.
"Oh..." vzdychl jsem.
"Ey pst... chceš nějaký alkohol?" pošeptal Derek.
"Klidně. Maxovi připrav taky jeden. Nevím kde je-"
"V kuchyni. Už se nalívá." zasmál se Derek.
Povzdychl jsem si: "Typickej on..."
Derek mě chytil za ruku a zatáhl mě do kuchyně.
Max seděl u stolu a zpíval si Departure! z Hunter x Hunter.
Přišli jsme k němu a Max se uculil: "Reeen-"
Židle pod ním uklouzla a on spadl na zem.
Ticho.
Položil jsem na jeho bok nohu a pohnul s ní.
"Yep... má to za sebou." odpověděl jsem.
"Počkat co?!" zatvářil se šokovaně Derek.
Zasmál jsem se a podíval se na něj: "Jen kecám. Dej mi Whiskey."
Derek před nás dal lahev Whiskey a dvě sklenky.
Nalívali jsme si a povídali si.
A nalívali.
A ještě.
A znovu.
... Jop.
Whiskey byla pomalu prázdná a já vstal. Zamotala se mi hlava a Derek mě stačil zachytit.
"Chcu domů..." pošeptal jsem.
On přikývl a odvedl mě domů.
Byl jsem opilý.
Tak moc opilý...
Došli jsme ke mně domů a Derek mě zavedl rovnou do postele.
Sedl si vedle mě a díval se na mě: "Rene... bude mi naše kama-"
"Mně vlastně taky..." odpověděl jsem a sedl jsem si taky.
On se mi podíval do očí.
Ticho.
Nahnul jsem se k němu a-"
"Rene?" zeptal se Derek. "Co to děláš?"
"Zemřel mi kluk. Pamatuješ?" odpověděl jsem. Slzy v očích.
"Ale Rene... tohle není správné... budeš trpě-"
"TO JE MI JEDNO!" vykřikl jsem.
Z očí mi tekly slzy.
Chvíli bylo ticho a nakonec mě políbil.
Začal jsem se červenat a podíval se na postavu.
Před očima mi proběhlo to ráno.
Bylo ráno a já se probudil. Hlava mě hrozně bolela a na stolku byla voda, prášek a papírek.
Vzal jsem si prášek a zapil ho.
Chvíli jsem tam seděl a přemýšlel, co se tu noc stalo.
No jasně...
Měl jsem sex s Der...
Podíval jsem se na papírek:
Je mi to líto, Rene. Ale musel jsem odejít. Říkal jsem, že toho budeš litovat... -Derek
V očích se mi objevily slzy a já ten hrnek ve kterém byla voda hodil na zeď.
Hrnek se rozbil a já si zajel rukou do vlasů.
Stiskl jsem jí v pěst a znovu jsem si lehl.
"Bože... já jsem debil..." červenal jsem se a pomalu se začal soustředit na to, že je Derek mrtev
,,Děje se něco?"
"... teď jsem si vzpomněl na noc, když byla u Dereka doma poslední školní párty... Tom už byl dávno mrtev..." odpověděl jsem.
,,Stalo se tam něco?"
"Ano... byli jsme opilí... začal jsem si.. já- .... měli jsme spolu sex... po probuzení, byl Derek v tahu ale nechal mi na stole hrnek s vodou, prášek na bolest hlavy a papírek..." vzdychl jsem.
,,Jop to znám..."
"Konečně ho vidím po dlouhé době a-"
V očích se mi objevily slzy a já oči zavřel.
Po chvilce jsem je znovu otevřel a podíval se na postavu: "A jestli se to ze mě fakt stane... tak to bude mít nejspíše určitě nějaké zkušenosti s čímkoliv... mohla bys 'mě' pak poprosit, že to prosím aby to našlo nějaký způsob jak oživit Dereka?"
,,Jo. Neboj."
"Díky..." odpověděl jsem.
,,Heh, není zač."
"Asi bych šel najít nějaké stopy do Derekova domu. Podívat se po tom, kdo ho zabil..." pošeptal jsem a nakonec jsem vstal.
,,Oki."
Dopil jsem tu lahev a položil jí na stůl. Nakonec jsem odešel z domu.

Max:

Seděl jsem v baru a pil jsem alkohol. Chtělo se mi na záchod a tak jsem vstal.
Došel jsem na záchod a vyčůral jsem se do pisoáru.
Když jsem se vyčůral, tak jsem si chtěl zapnout džíny a akorát jsem si schoval svůj penis do boxerek.
Někdo mě namáčkl na zeď a začal mi ochmatávat zadek.
"EY!" odpověděl jsem a on mi překryl pusu rukou.
Stáhl mi trochu džíny a boxerky a po chvilce jsem v mém zadku ucítil jeho mokré prsty.
V očích se mi objevily slzy.
"Pomoc..." pošeptal jsem.
T-třeba by mi mohl někdo pomoct doopravdy.
Někdo to může uslyšet...?
Ren..?
Kdokoliv...
Ten debil se mnou flákl znovu o zeď a po chvilce jsem ucítil jeho penis u mého zadku.
"Pomoc..." odpověděl jsem a z očí mi začaly téct slzyy.
Ten debil do mě vnikl a začal mě omrdávat.
Když dokončil svojí potřebu a udělal se do mě, tak mě hodil na zem. Schoval si penis a chtěl odejít.
Jen tak jsem tam ležel, brečel jsem a díval se na toho idiota.
Ten chlápek odešel a já vstal.
Oblékl jsem si kalhoty a pomalu jsem šel ven.
Šel jsem venku a coural se ulicí.
V očích jsem měl slzy.
Dorazil jsem k Renovi domů a snažil se otevřít.
Nic...
Zazvonil jsem na zvonek a opřel jsem se o dveře.
Někdo otevřel.
Spadl jsem dovnitř a rozhlédl se: "Ugggggggh..."
,,Jsi v pořádku?"
"Ehhhh?" podíval jsem se na místo, odkud se ozval ten hlas.
Stála tam tetička.
"Eyyyyy."
,,Em..."
Pomalu jsem vstal a zamrkal jsem na ní očima: "Mě ošukal nějakej hajzl!"
,,Ty vole."
"Pičo! Si najmu nájemného Rena! Aby ho našel a zabil toho úchyláčka!" vykřikl jsem.
,,Klidně ti ho najdu, jestli chceš."
Chvíli jsem tam stál a pak jsem se začal smát: "Mám ho v boxerkách."
,,Aha takže ty seš úplně namol, co?"
Smál jsem se a pak jsem jí cvrnkl do nosu.
,,Ok s tím budeme muset něco udělat."
"S kým něco uděláme?" smál jsem se a z oka mi tekla slza.
,,S tím, že seš ožralej jak opice." řekla a natáhla ruku ze které na mě vylítl plamen. Kupodivu jsem necítil žádný žár.
"EY!" vykřikl jsem na ní a odstrčil jí.
,,Chvilku se laskavě nehejbej!"
"No jo furt." zavrčel jsem a odfrkl jsem.
Natáhla znovu ruce a mě obstoupil oheň.
Vzdychl jsem.
Plameny mnou jakoby propluly a najednou jsem se cítil jinak.
Poklepal jsem se na hlavě a zamrkal jsem očima: "Ugh... nebudu chlastat..."
,,Lepší?"
"Díky..." pošeptal jsem.
,,Není zač."
"No nic. Zeptám se Rena či by-"
"Ren není doma." odpověděl Haru, který prošel okolo do kuchyně.
"Jak není?" zeptal jsem se ho.
"Šel prý hledat nějaké stopy k Derekovi domů." odpověděl Haru.
"... ugh..." vzdychl jsem a otočil jsem se.
Šel jsem k Derekovi domů.
Díky menší pravdivé lži mě pustili dovnitř.
Došel jsem do bytu a šel do jeho místnosti.
Dorazil jsem do místnosti, kde pracoval Derek.
Ren se opíral o stůl a díval se z okna.
"Rene. Musíme si pr-"
"ČAS NÁM UBĚHL!" vykřikl divně Ren.
Jakoby...
...- !
Ren se otočil. Jeho oči byly černé.
Podíval jsem se na hodiny.
...
Půlnoc...
Dneska je Halloween...
Ren najednou zmizel a televize byla zapnutá.
Zrovna dávaly živé zprávy: "Opakujeme novinu! Nevíme co se děje, ale podle dat na dnešek, celý den bude tma! A cosi se prý blíží na město. Ale podle zvuků-"
Uslyšel jsem to, co jsem slyšel předtím.
Je to tu...
Budeme bojovat.
Budeme spolu...
Rozeběhl jsem se k Renovi domů.