Nezodpovězené tajemství

Kapitola 14

Ren:
Objevil jsem se ve svém těle a kus ode mě se objevil temný já.

Haru:
Ren se najednou dostal ke kontrole a kus od nás v kuchyni stálo jeho temné já. To se nakonec usmálo a zmizelo. Opřel jsem se o skříňku a vzdychl jsem. Ren mě objal a položil si na mojí hruď ruku. Mé rány byly fuč a nakonec mi Ren pomohl vstát. Šel jsem spolu s ním do obýváku. Ren se podíval na ostatní a podrbal se na zátylku. ,,Uaaah!" najednou se uprostřed místnosti oběvila tetička. ,,Omlouvám se nemohla jsem pomoct! Zase jsem to udělala!" řekla rychle a zase zmizela. Ren luskl a vrátil jí její moc. Nakonec se podíval na Maxe a luskl. Max se mohl hýbat. Vrazil mu facku a pak ho objal. Ren se usmál.

Tetička:
,,Musím...to.....přestat....dělat!" kníkla jsem a chytila se za hlavu. ,,Zase jsem nic nemohla dělat!" vykřikla jsem a lehla si na střechu na které jsem předtím seděla. ,,Hmmh. Tročku jsem se rozhlédla a zavřela oči. Oh bože alespoň nevědí pravdu.... Rychle jsem otevřela oči a posadila se. Oči se mi stočili na temnou osobu co utíkala po střechách. Pak jsem pohlédla vzhůru a spatřila ten mihotající se obrys. Měla jsem něco vědět. Obrys stvůry se pousmál. -Mám pro tebe úkol- promluvila přízračně stvůra ,,Ano?" zeptala jsem se -Hlídej toho kluka, neví co je vlastně moc kterou ovládá. Vím že nikdo neví že tu jsem nebo co jsem ale oheň je oheň a musíme být připraveni až vyšlehne. A proto! Musíš je varovat. A donést jim tenhle dopis- objevil se přede mnou kus papíru -a nemáš sůšu?- ,,Jo mám, tady." hodila jsem jí sušenku. Stvůra se na chvilku zviditelnila a spolkla sušenku. Pak zmizela úplně. Rychle jsem sešla dolů. Ren stál v obýváku a držel v objetí Enjina. Musela jsem se nad nimi pousmát. "No... takže..." vzdychl Max. "Máme o problém navíc, co?" Ren se podrbal na zátylku: "Asi to tak vypadá..." Max se opřel o zeď a pak do ní praštil pěstí: "Sakra." ,,Chci říct to samí." poznamenala sem. "Eh?" zeptal se Ren a podíval se na mě ,,Jo a Rene, někdo mi předal pro tebe dopis." podala jsem mu papír.

Ren:
Díval jsem se na papír a začal si ho číst.

Zdravím Rene Kanto, Neptej se mně jak znám tvé jméno ale vím že ty neznáš to mé. Avšak ubědom si že to co se stalo nebylo jen tak, myslím že to nebyla pouze náhoda. Je tu v tom mnohem víc. Proto jsem zvolila to že v tomto budu pomáhat tobě, jelikož si myslím že to bude dobrý tah. T Proto přikládám seznam a ještě něco. Jedno zaklínadlo, nebo jak to chceš nazývat. Este en wu mei tera me a no ne. S pozdravem 🐾

Podrbal jsem se na hlavě a povzdychl jsem: "Mnohem víc, co?" Nakonec jsem ten papírek zmačkal a hodil kus od sebe: "Píčovina." Papír najednou začal zářit. Pak se okolo nej oběvil obláček kouře a ozvalo se tiché puf. Najednou se místo papírku oběvil malý tvoreček. Díval jsem se na něj překvapeně: "Eh?" Zvířátko jemně zavrčela ale pak ke mně přišlo a začalo mně očichávat. Dal jsem mu před čumák ruku. Jemně si jí očichalo a pak se mi podívalo do očí. Podíval jsem se jemu do očí, usmál jsem se a pohladil ho na hlavě. Jemně sklonilo hlavičku a zavrnělo. "Hehe..." zahihňal jsem se a podíval se na Enjina. Nakonec jsem se podíval na ostatní: "Měli bychom více trénovat. Včera to bylo fakt o fous... dneska jsme to zvládli, ale kdo ví co se může stát dál." Haru přikývl a Max vzdychl: "A co asi tak máme dělat? Jsem jen týpek co bojuje s mečem. Enjin je nekromant, Sensei umí používat pouze bojová umění a tví rodiče jsou jen v podstatě týpci co hledají dobrodružství." Mamka se podrbala na zátylku a podívala se na tátu. Nakonec se podívala na Senseie: "A chtěla bych zase zažívat dobrodružství... hledat poklady a tak..." Sakra.... Tak to bude lepší... Nemohu je zas zanechat v problémech... Luskl jsem a v ruce se mi objevil balíček s pěnezmi. Dal jsem to mámě a podíval se na ní a na tátu: "Máte v tom nějaké peníze. Vyjde vám to na jakoukoliv cestu... užijte si to." "Počkej... jako už teď?" zeptala se mamka. "Nechci vás zanechat v tomhle problému... vás ne. Už o vás nechci přijít." odpověděl jsem. Mamka s tátou mě objali a nakonec se s námi rozloučili. Jakmile odešli tak jsem přemýšlel. "Potřebujeme trénovat... všichni. Bylo to fakt o fous a já nebýt legendou, nemuselo se nic stát." odpověděl jsem. "Ale sami na 'mě' nestačíme. Jestli ten temný já má stejnou moc jako já... tak bude souboj o něco těžší..." ,,Hmm no kdyby jste potřebovali...." začala tetička ,,Tak taky dost věcí umím...." "O to se nejedná." odpověděl Max. "Jedná se o to, že je nás málo... a sama jsi viděla, že tě s tou mocí mohou zavřít do klece nebo tak..." ,,No popravdě...." začala a pak so povzdechla a vychrlila ze sebe ,,Nemohla jsem nic dělat jelikož jsem viděla budoucnost." Všichni jsme mlčeli. "Budoucnost?" zeptal se Haru. "Co přesně?" ,,Viděla jsem co se stane a jakmile tohle uděláte už nemůžete ovlivňovat dění." zádívala se na podlahu. "Říká kdo?" zeptal jsem se. ,,Vesmír. Tedy kdyby jsem viděla že se stane něco hrozného mohu tomu zabránit ale je to nebezpečné." Haru odfrkl: "Super no. Super, že to říkáte až teď." ,,Ono by se to nemělo vědět. Ale to není vše co umím a když se do budousnosti nepodívám můžu si dělat co chci." udělala gesto rukou a vše začalo hořet červeným ohněm. Skoro nic ale neschořelo. Pak mávla rukou a oheň zhasl. Okolí najednou zelo čistotou. Haru se na ní naštvaně podíval: "Věděla jste, že se to stane, že? Že Ren bude naživu." ,,Ano....kdyby to tak nebylo postarala bych se aby byl," Haru šel do kuchyně. Vzdychl jsem a podíval se na ní: "Nevšímej si ho..." ,,Hmm teď ale...co kdyby jsme tedy skusili trénovat?" mávla rukou a zavřela oči. Najednou se na stěně oběvili dveře. Vzal jsem si meč a všichni jsme prošli dveřmi. Nakonec jimi prošel pak i Haru. Vyšli jsme na druhé straně. Oběvili jsme se v podivného světě. Okolo se vznáčely ve vzduchu létající ostrůvky skojené provazovími žebříky a kus od nás byl magický vyhlížející les. Pak tam bylo červené jezero přes které se táhl most. A bylo tam spoustu dalších věcí. ,,Tak." usmála se tetička ,,Jsme tu." Haru se začal smát: "Hej Rene! Víš co mi to připomíná?" Zahihňal jsem se. Nakonec se začal smát i Max. Protáhl jsem se a díval se na ostrůvky. Pravda... vypadá to tu jak ze Sword Art Online. ,,Heh no jo...ale teď bychom měli začít! Zadávám první cvičení..." řekla tetička a napodobila učitelský hlas ,,Zmapujte okolí a najděte a vytvořte si nějakou základnu. Já zatím schovám někde v okolí zlaté mince a vaším úkolem bude jich co nejvíc sezbírat. Ale můžete si je navzájem krás nebo si je někam schovávat či tak. A navíc jsou magické takže je nelze nalézt či uschovat nějakým nenormálním způsobem." "OK!" odpověděli jsme všichni. Podíval jsem se na Enjina a Haru se podíval na Billa. Oba jsme se zeptali: "Uděláme tým?" ,,Vy jste fakt bratři." poznamenal Enjin a pak přikývl. Nakonec jsme se tedy rozdělili. Já a Enjin - první tým. Haru a Bill - druhý tým. Sensei a Max - třetí a poslední tým. Procházeli jsme se a já se podíval z okraje ostrůvku. Nakonec jsem se podíval na Enjina a povzdychl jsem. Nadechl jsem se vzduchu a něco jsem ucítil. V ruce se mi objevila dýka, kterou jsem dal Enjinovi. "Něco se mi nelíbí..." pošeptal jsem. Proti mně se rozeběhl vlk a já ho odkopl z ostrůvku. Podíval jsem se na Enjina: "To bylo lehký..." "Tos dělat neměl." odpověděl někdo. Podíval jsem se na něj. Byl to takový chlápek zabalený v nějakém bílém oděvu a byly mu vidět jen oči. V ruce držel meč a na pasu měl opasek, ve kterém měl dýky atd. Najednou něco rukou vyhodil na zem ke mně. To vybouchlo a mě to odhodilo z ostrova. KURVA! Chtěl jsem použít moc ale nešlo to. Najednou jsem pocítil jak mě něco zachytilo. Byla to obří kostěná ruka. "Huuuuh?" polkl jsem a podíval se nahoru. Najednou jsem viděl jak ten chlápek vrazil pěstí Enjinovi a ještě ho zkopl. Rozeběhl jsem se po té ruce a uviděl jsem liánu co vysela z ostrova. Rychle jsem jí mečem usekl a zamotal jí na tu ruku. Další konec jsem omotal okolo sebe a skočil jsem. Chytil jsem Enjina a držel ho pevně. Liána byla natažená a už to víc nešlo. Podíval jsem se mu s úsměvem do očí. On si oddechl a pak se na mě také usmál. Oba dva jsme vyšplhali nahoru. Když jsme vyšplhali, tak jsem se podíval okolo. Ten chlápek nikde nebyl. "Hmm... myslíš, že je to součástí tréninku?" zeptal jsem se Enjina. ,,Tak to myslím že ne....ten chlápek byl podezřelý ale teď by jsme měli v tréninku pokračovat. Jinak nás všichňi porazí." A tak jsme pokračovali v sbírání mincí a našli jsme si nějaký úkryt. Byla to zřícenina na jednom ostrůvku. Sedl jsem si na zem a vzdychl jsem. ,,Rene! Támhle je Haru!" řekl najednou Enjin. Podíval jsem se tím směrem. Ti dva teprve byli na jednom ostrůvku a díky Enjinovému 'vykřiknutí' si nás všimli. Podíval jsem se naštvaně na Enjina: "BAKAYARO!" ,,Eee gomenne." nervózně a provinilec se zasmál Enjin. Haru s Billem se k nám rozeběhli. Stiskl jsem ruku v pěst. Nemohu použít svojí moc... Je to divný proč ne... Vstal jsem a vyndal jsem si meč. Haru s Billem doběhli na náš ostrůvek a já se připravil na boj. Haru se proti mně rozběhl a vykopl mi meč z ruky. Ten meč spadl z ostrůvku. "NE!" vykřikl jsem a chtěl jsem ho chytit. Nepovedlo se mi to a já se nasraně podíval na svého bráchu. Haru polkl a nervózně se zasmál: "B-brácho..." "JÁ TĚ ZABIJU!" vykřikl jsem a vrazil jsem mu pěstí. On se zasmál, chytil Billa za ruku a běžel s ním pryč. Když byli pryč, tak jsem se opřel o zeď a podíval se na bat- "Enjine..." polkl jsem. "On... oni sebrali mince..." ,,Ti jedni!" řekl Enjin. ,,Skusím běžet za nimi a zjistit kde mají úkryt. Ty se zatím podívej po tom meči." "Ne... kašli na ně. Meč stejně nezískám jelikož spadl dolů... ale stále tu je někde ještě Max a Sensei..." odpověděl jsem. ,,Jo..." přikývl Enjin. ,,Jdeme je najít!"