Nezodpovězené tajemství

Kapitola 7

Ren:

Nakonec jsme se vrátili ke mně domů. Já se v chodbě podíval na Enjina: "Hele? Nechtěl by ses se mnou kouknout na nějaký film? Třeba... co já vím, horor?"
,,Klidně....ale popravdě se někdy celkem bojím.." dodal.
"Pffft. Neboj... jsem tu s tebou." usmál jsem se a chytil ho za ruku.
Šel jsem s ním do obýváku a tam jsme se dívali na nějaký horor.
Pak jsme si pustili ještě další dva filmy, ten první byl rodinný a druhé bylo nějaké anime.
Protáhl jsem se a podíval jsem se na Enjina.
... Měl bych?
"Enjine?" zeptal jsem se ho.
,,Copak?" usmál se na mě.
Mlčel jsem.
Pak jsem se ušklíbl a položil jsem ho hlavou na opěrku od gauče.
Políbil jsem ho a zajel jsem mu rukou pod triko, kde jsem mu jezdil po hrudi.
Nejdřív sebou miřně cukl ale pak se do polibku přidal a vjel mi rukou do vlasů.
Díval jsem se do těch jeho očí a pak se od něj dtáhl.
"Fakt to tak chceš? Já- nechci tě ddo ničeho nutit..." odpověděl jsem a podrbal jsem se na zátylku.
,,Já.....Kdyžtak tě zastavím."
"Nechci být na tebe hrr.... nepospíchám s tím... měli bychom se na to oba dva pořádně připravit..." pošeptal jsem.
Přikývl.
Odtrhl jsem se od něj a vzdychl jsem: "Půjdu si dát sprchu..."

Enjin:
Znovu jsem přikývl a ještě se k němu natáhl a dal mu lehkou pusu.
On se jí ale rychle vyhl a šel do koupelny.
S lehkým zamručením jsem se uvelebil na gauči a uvědomil si že se budu muset později vydat do svého (Nebo alespoň z poloviny svého) bytu. Jelikož moje oblečení nebylo jak vidno na to co se mi poslední dobou děje moc dobře stavěné a tak bych si měl z domova raději něco vzít a taky upozornit svého spolubydlícího na to že budu trávit teď čas tady.
Překulil jsem se na bok a jen tak čumněl do blba dokud mě to nepřestalo bavit a tak jsem přešel k oknu. Uslyšel jsem takový divný zvuk a tak jsem okno pootevřel a vyhlédl ven. Najednou na okno vyskočila kočka. Byla černá až na bílé paruhy na srsti jež připomínali kosti. Nátáhl jsem k ní ruku. Přičichla si k mé ruce, pak zavrněla a začala se ke mě tulit. Mazlil jsem se s ní dokud jsem neuslyšel otevírání dveří.

Ren:

Vyšel jsem z koupelny a měl jsem okolo pasu omotaný jen ručník.
Jediná věc, co jsem měl na sobě.
Uviděl jsem jak se Enjin mazlil s nějakou kočkou.
,,Rene?" otočil se na mě s kočkou v náruči a okamžitě zrudnul.
"No?"
,,Zaprvé mě trošku znervožňujé éééé tvůj stav aktuálního oblečení a za druhé si budu muset sjet domů abych vylepšil ten svůj." dořekl.
"Welp. Ok. Možná, že nejspíš usnu a tak..." odpověděl jsem a dal mu náhradní klíč. "Když bych usnul, odemkni si."

Enjin:
,,Ok." usmál sem se na něj vzal si potřebné věci a vyrazil na cestu. Tedy nejprve jsem odložil kočku. Ta se vydala svím vlastním směrem a ještě na mě mňoukla.
Doma jsem nabral věci a pak se vydal na zpět. Už začalo být celkem pozdě najednou jsem začal mít divný pocitže mě někdo sleduje a tak jsem raději přidal do kroku. Auu. To jsem neměl dělat, jelikož jsem kvůli tomu zakopl a dost se rozmlátil o dláždění. Začal jsem se zvedat když v tom jsem najednou pocítil něčí ruku na svém rameni.
Podíval jsem se na toho člověka byl to kluk s černými vlasy s bílími proužky a jizvou na nose.
"Ey." usmál se ten kluk.
,,Ehm ahoj?" zptal jsem se ho překvapen. ,,Y víš totiž...." poznamenal ten kluk ,,Já jsem totiž ehm...ta kočka kterou si potkaaal ale e o tom se teď nebavím. Jen..potřeboval bych něco a od tebe jelikož mi přišlo že jsi ten skrávný člověk v tuhle situaci...Aaa too jestli bys mi nemohl tohle na chvíli pohlídat..." podal mi malý přívěšek pověšený na provázku. ,,Jestli se do 24 hodin pro něj nevrátim tak si ho nech." řekl a zmizel ve stínech kde se mi zdálo že se jeho obrys  změnil v kočičí. Chvíli jsem zůstal zaraženě stát v ulici. Pak jsem se pomalu vydal domů a cestou jsem ještě zavolal svému spolubydlícímu jelikož jsem ho ne zastihl v domově. Mé oznámení přijal klidně a jen mi oznámil že se po mě někdo doma ptal, z dalšího popisu postavy jež se nebyla ochotná představit jsem usoudil že to byl Bill. Řekl jsem si že to pak řeknu Renovi. Když jsem k němu přišel poznal jsem že už asi spí, tak jsem se jen rychle svlékl do trenek a nakonec se rozhodl že ho nebudu budit a tak jsem si ustlal na gauči. Později v noci jsem se probudil však pádem z něj. Jelikož jsem byl moc unavený a pozice v níž jsem se ocitl nebyla zas tak krkolomná (nepočítám li ty nohy ve vzduchu.) jsem znova usnul.
Ren: