ERROR

3. kapitola

{JOSHUA}

Joshua se stále usmíval, jen tak pro sebe. Nicolin odpor jej jen rozesmával. Opravdu se mu to zdálo strašně dětinské a směšné. Nejlepší na tom bylo, že si sám po dlouhé době užil nějakou srandu. Konečně aspoň trochu důvod se zasmát, i přesto, že mu Nicole vyhrožovala tím, že mu ufikne koule. Jo, přesně tomu se Joshua smál. Ale přestal sotva dorazil před pracovnu Ulricha Dietera, šéfa OD. Měl toho chlápka rád, Ulrich bych totiž docela pohodový muž, pokud nešlo do tuhého, v tu ránu se změnil v chladného a odměřeného taktéra, schopného využít i ty nejničivější zbraně.

Joshua zaklepal na dveře a vešel. Ulrich neměl ve zvyku zvát lidi dovnitř, pokud si je do kanceláře pozval už předtím. Když Joshua vešel, Ulrich byl na otočné židli otočen zády k němu. Joshua i beztak zasalutoval a hlasem vojáka řekl: „Dobrý večer, pane.“

Ulrich se pomalu otočil a vzhlížel z křesla na Joshuu. Pokynul mu, aby se posadil. Joshua ho uposlechl a jen němě zíral na haldu papírů na stole.

„Víš, co to je?“ zeptal se Ulrich chladně. Joshua ho skoro nepoznával, tohle byl ten smrtící Ulrich, ne ten fajn šéf Ulrich. Joshua se na všechny papíry pozorně podíval. Viděl mezi nimi fotografie Nicole Smithové, dcery pana Smitha, který zásobuje EU svými zbraněmi. Tahle Nicole teď měla být na ubytovně a spát v jednom z pokojů. Jenže na fotografiích byla dívka docela dost podobná té, která tam opravdu teď byla, ale nebyla to ona.

Joshua jen kývl hlavou v odpověď. V krku se mu udělal knedlík. Podělal to. Podělal celou akci.

„Ale když jsme dostali echo, že bude v domě Londona. Věřili jsme tomu.“

Začal Joshua a Ulrich překvapivě přikývl.

„Někdo nás totiž podvedl. Prostě si jen vyhlédl dívku, která je hodně podobná této a vystupuje pod skoro tentýž jménem. Sprostě nás oblafli.“

Konstatoval Ulrich.

„Myslíš, že to byli oni?“

„Nevím, je to docela možné, Joshuo. Ale nikdo se nesmí dozvědět, že tu není ta Nicole, která tu být měla. Obzvláště ne ta holka, kterou jsi přivedl. Musíme ji nechat si myslet, že tu má být, jinak by začala hysterčit. Je ti to jasné?“

Joshua pohlédl Ulrichovi do očí. Vůbec se mu nelíbil jeho závěr, že bude muset lhát i Nicole, která tohle má právo vědět. Joshua v duchu přemýšlel, měl jen dvě možnosti, buď udělat to co Ulrich říká nebo se na to vykašlat a mohl by si jít rovnou skočit ze skály.

„Nebo pokud ti nevyhovuje, můžu na tohle najít nějakého jiného agenta. Máme jich tu dost,“ dodal po těch několika vteřinách ticha Ulrich.

Joshua se rozmýšlel už jen poslední moment.

„Je mi to jasný. Všichni si budou myslet, že ona je Nicole Smithová dcera pana Smitha a ne dcera Londona.“

„Výborně, Joshuo.“

Usmál se Ulrich a věnoval Joshuovi vděčný pohled. Joshua už se otáčel k odchodu, ale těsně ve dveřích ho Ulrich zastavil.

„A klidně by ses jí mohl trochu věnovat. Myslím, že tohle musí být pro každého člověka šok, obzvlášť pak pro někoho tak mladého.“

Joshua se na Ulricha podíval podezřívavým pohledem. Ulrich se začal smát a Joshua se přidal. Pak odešel z Ulrichovy kanceláře a jeho usměvavá tvář se změnila na nejistý výraz.

{NIKKI}

V šoku jsem zůstala stát na místě. Krev mi tuhla v žilách. Zbraní už na mne mířili několikrát, ale ne nikdy tak velkou a tak nebezpečně vyhlížející. Absolutně jsem netušila, co mám dělat a tak jsem jen bezbranně ukázala svou kartu se jménem. Maaike Nadiarová si na ni posvítila a přečetla tak tučně vytištěná písmena na ní. Bylo to mé jméno. Pak sklopila zbraň a souhlasně kývla. Vypnula ostré světlo baterky a rozsvítila měkké nažloutlé světlo lampičky.