lust or love

Epilog

Pohled Michala:

Nadešel čas operace, jsem vážně nervózní daleko víc než Honza. ,, Neboj dopadne to dobře a co nevidět budu už zase jenom s tebou." Kývl jsem hlavou na souhlas. ,, Pojď ke mě." Políbil mě, tenhle polibek byl jiný, neumím to popsat ale bylo to jakoby měl být poslední. Odvezli ho na sál a po menším přemlouvání mi dovolili se na tu operaci dívat. Takhle mu alespoň můžu být pořád na blízku. Upřeně jsem se díval na to jak operace probíhá a mnul si prsty, chodil ze strany na stranu a občas si kousal nechty od nervozity. Jakmile jsem slyšel ten ohlušující, nepřerušovaný zvuk, srdce mi začalo bít neskutečnou rychlostí. Natiskl jsem se na sklo a se strachem v očích jsem sledoval, jak se doktoři snaží Honzu oživit. Ne... tohle mi nedělej Honzo, neopouštěj mě. Ne takhle, ne teď... máme spolu mít budoucnost, možná i děti. Takhle to nemá skončit nemůže to tak skončit, nedovolím aby to tak skončilo. Vyběhl jsem z galerie a bez ohledu na protesty jsem vběhl na sál, akorát přestávali s oživováním. ,,Ne, já ho nenechám umřít, nenechám ho odejít." Začal jsem mu dávat masáž srdce, notak Honzo. ,,Je nám to líto ale už mu nemůžete pomoc." ,,Ale jo mužů a nepřestanu dokud ho nepřivedu zpátky, bojuj Honzo, prosím, bojuj pro mě pro nás." Brečel jsem, protože i mě bylo jasné že už je pozdě. ,, Miluju tě, navždy" naposledy jsem ho políbil...

Pohled Honzy:

Co se to děje, cítím jako bych se vznášel. Otevřu oči a opravdu, levituji nad svým tělem, moment to ale známá že jsem mrtvý. Viděl jsem doktory, jak se mě snaží zachránit a Michala, který se doslova přiřítil na sál.,,Ne, já ho nenechám umřít, nenechám ho odejít." Okamžitě mě začal oživovat, nepomáhalo to. ,,Je nám to líto ale už mu nemůžete pomoc." ,,Ale jo mužů a nepřestanu dokud ho nepřivedu zpátky, bojuj Honzo, prosím, bojuj pro mě pro nás."  Chtěl jsem se vrátit zpět do svého těla, tak moc jsem se snažil ale nešlo to. ,, Prosím nech mě se vrátit, prosím" prosil jsem ani nevím koho ale odpovědi se mi dostalo. ,, Nemůžeme, to musí on." ,,Jak?" To co mi ten hlas řekl, bylo šílený ale pokud to znamená že mu alespoň měsíc budu pořád nablízku, tak ten risk podstoupím. ,, Miluju tě, navždy" políbil mě, cítil jsem to. Sesunul se k zemi, je mi ho tak líto.

O týden později

Týden od toho co jsem,, umřel" ano umřel jsem ale nikdy jsem neodešel, zůstal jsem Míšovi po boku. Míša si každý den prohlíží naše fotky a dívá se na moje nebo naše společná videa a já s ním. ,, Tuhle fotku mám nejraději" řekl a držel v ruce fotku z dovolené, díky které lidi zjistili že jsme spolu. ,, Já taky" řekl jsem a Míša se otočil mým směrem. On mě slyšel? Dotkl jsem se jeho ruky a pohladil jí. On se podíval na ruku a snažil se nahmatat mojí. ,,Ty to cítíš?" ,, Mě už přeskočilo" ,, nepřeskočilo, jsem tady, nikdy jsem neodešel." Pohladil jsem ho po tváři a on opět reagoval, zavřel oči. ,, Honzo? Jestli tu opravdu jsi a nezdá se mi to, miluju tě, prosím dej mi znamení že mě slyšíš a já se nezbláznil." Udělal jsem první věc, co mě napadla a políbil jsem ho. Odtáhl jsem se a on otevřel oči a tvářil se jako by viděl ducha. ,,Honzo? Jak, jak je možné že tu jsi a že tě vidím?" ,, Počkej ty mě vidíš?" Kývl hlavou. ,, Byl jsem tu celou dobu" ,, Tolik jsi mi chyběl" ,, Pořád jsem ale jen duch" ,,Na tom nezáleží, hlavně že tu si a že tě vidím. Na ničem jiném nezáleží..."

Tak tohle je konec, druhé série Mejmra. Mám inspiraci na třetí sérii, otázka je, byl by o ní zájem? Co říkáte, dopřejeme Mejmrovy trilogii? Ani nevíte jak jsem u psaní brečela ale kdyby to nedopadlo takhle nebyla by potencionální třetí série. Mockrát vám děkuji za podporu tohoto příběhu měl opravdu velký úspěch, přes 6 tisíc přečtení. Miluju vás💗💙