„A teď se jde pařit!" „Yeah.!" ozývá se od ostatních. „Musíme ty naše ceny zapít! Wohoow!" křičí Hazza. Popadá svou přítelkyni za ruku a společně běží k obrovskému stanu, kde se odehrává dnešní after party. Ano, náš záletník se uklidnil a konečně si našel přítelkyni.
„Tak na co čekáme?" výská Eleanor. Lou na nic nečeká. Bere El do náruče a běží za prvním z párů. Zayn s Perrie je následují. „Tak pojď, Liame. Ať nečekají," plácá mě po rameni můj doprovod Niall. Kluci šli na předávání cen EMA se svými přítelkyněmi, a jelikož já ani Niall nikoho nemáme, šli jsme společně. „Liame, pojď uuuuž," tahá mi za rukáv košile. Pomalým krokem vyrážím za ostatními. Niall mě celou cestu nabádá, abych zrychlil, ale neberu jeho slova moc vážně. Když dorážíme na místo, Niall někam utíká a nechává mě samotného. Rozhoduji se tedy zajít k baru a objednat si nějaký drink. Co se tak poflakuji u baru, všímám si, že Hazza s jeho dívkou tancují. No tancují... Jen se o sebe třou. Zayn s Perrie sedí v objetí u jednoho stolu v rohu, píjí koktejl ze společné sklenice a občas prohodí pár slov. A Lou s Eleanor se vytratili před hodnou chvílí na hotelový pokoj. Jen Niallera nikde nevidím. Aha... Tamhle je. Baví se s Justinem Bieberem a usmívá se jako sluníčko. Tohle bude dlouhá noc. Asi po dalších dvou slabých drincích se ke mně připotácí opilý Niall.
„Li, Niallkovi je špatně a myslím, že bude blinkat," breptá. Ach jo. Kolik toho proboha mohl vypít za dvě hodiny? Podepírám Nialla a vedu ho na toalety. Přicházíme jen tak tak. Niall se okamžitě vrhá do jedné z kabinek, z které se ihned ozývají dávivé zvuky. Povzdechnu si a vydávám se hledat Paula. Do vnitřní kapsy saka jsem mu dal balení aspirinů. Už dopředu jsem počítal s tím, že se někomu udělá zle. Paula nacházím u jednoho ze stolů, kde se baví s nějakým producentem. Všímá si mě a ihned z kapsy vytahuje plato prášků. Děkovně se usmívám a mířím si to k Niallovi. Cestou se stavuji u baru a beru ještě sklenici vody. Barman na mě nechápavě hledí, ale na jeho pohled nijak nereaguji. Když vcházím zpět na toalety, vidím Nialla, jak stojí u umyvadla a omývá si tvář. „Lepší?" ptám se a hladím ho po zádech. Roztřeseně přikyvuje. Podávám mu aspirin a sklenici s vychlazenou vodou. Ihned ho do sebe hází a zapijí. Pokládá skleničku na umyvadlo a sedá si na studenou podlahu. „Asi půjdeme, nemyslíš?" říkám a přiklekám k němu. Pokyvuje hlavou a snaží se vstát. Nedaří se mu to. Beru ho za ruku a pomáhám mu na nohy. Jen co se postaví, obejme mě okolo ramen, aby znovu neskončil znovu na zemi. Podepírám ho a pomalým krokem vycházíme ven směrem k taxíkům přistaveným speciálně pro VIP. Hotel je odtud jen kousek, ale silně pochybuju o tom, že bychom tam došli. A potkat po cestě nějaké fanynky by bylo tragické. Nasedáme do taxíku a necháváme se odvézt k hotelu. Niall má ve tváři nepřítomný výraz a pomalu usíná. Taxi zastavuje. Opatrně vytahuji polo spícího Nialla ven z auta. Snaží se jít sám, ale po chvilce zakopává. Naštěstí ho včas chytám, aby neskončil na špinavé zemi. „Tak po svých to asi nepůjde," snaží se o úsměv, ale vzniká z toho jen podivný úšklebek. Usmívám se. Vedu ho až na pokoj. Niall rychle otevírá dveře a běží do koupelny zvracet. Usedám na pohovku. Opravdu, ale opravdu by mě zajímalo, kolik a čeho vypil, protože takhle špatně mu ještě nebylo. Slyším zařinčení něčeho o dno vany a pak obrovskou ránu. Lekám se, ale než stačím vstát, ozývá se Niallův zoufalý křik: „Liame! Já se nemůžu zvednout!" Běžím do koupelny a skoro se rozesměji. Niall leží hlavou dolu ve vaně a nohy mu trčí ven. Z této podivné polohy se dá dostat vcelku v pohodě, ale pro opilého Nialla to musí být sakra těžké. Na nic nečekám a vytahuji svého nebohého přítele z vany. On si hned pro jistotu sedá na zem a opírá se o zeď.
„Cos to prováděl, ty trdlo?" ptám se.
„Já chtěl zvednout kartáček, co mi spadl do vany," vítězně s ním mává.
„A proto jsi na tu vanu musel zaútočit?" popichuji ho. Mračí se a snaží se postavit. Odvádím ho do ložnice a rozepínám knoflíčky jeho košile. Jelikož nezvládá ani pořádně chodit, mám takové tušení, že by si tu košili nesundal. Nemotorně se vysvléká z kalhot a ulehá do postele. Též si vysvlékám košili s kalhotami a ulehám k němu. Niall se ke mně tulí a začíná plakat. „Co se děje? Proč pláčeš?" ptám se a hladím ho po tváři. Nic neodpovídá a stále pláče. Utěšuji ho klasickou větou: „Všechno bude v pořádku." protože nevím, co se mu stalo. Hladím ho a jeho pláč pomalu ustává.
„Liame, já už nechci být sám," vzlykne, „potřebuju osůbku, kterou budu milovat a ona mě. Po které by se mi během turné stýskalo, a já bych jí každý večer volal a říkal, jak mi chybí."
„Chápu tě..." špitám.
„Nechápeš! Ty jsi se přesně kvůli věcem okolo tour rozešel s Dani! To já bych neudělal!" snaží se křičet. „Přesně proto Liame, mě nemůž..." Umlčuji ho polibkem. Jiný způsob umlčení mě nenapadl. Zmateně na mě hledí. Sám jsem zmatený a nechápu, proč jsem to udělal. Vykoktám ze sebe krátkou omluvu, ale Niall se jen pousměje. Láskyplně mne hladí po tváři a nutí k úsměvu. Usmívám se. Pomalu se ke mně naklání. Cítím jeho teplý dech na svých rtech. Konečně mě líbá. Jeho rty se vpíjejí do těch mých. Vplétám své prsty do jeho hebkých vlasů a přitahuji si ho blíže. Líbá úžasně. Jeho ruka putuje po mé hrudi a zastavuje se u lemu mých boxerek. Chce mi je vysvléct, ale to mu nedovoluji. Letmo ho hladím po tváři. „Nemáš tohle zapotřebí." Přikyvuje. Prohrabuji mu vlasy. Zavírá oči a usmívá se. Objímám ho a pevně si ho připínám k hrudi.
„Mám tě rád, Li," špitá a pomalu usíná.
„Já tebe taky, Ni," líbám ho na čelo a vydávám se za ním do říše snů.
