Vianočná koleda (Adventný kalendár)

[5.] Vánoční procházka

Autorkou dnešnej poviedky je Ploutvicka, ktorá napísala poviedku z iného prostredia, aké sme videli doteraz. Snáď sa vám bude páčiť. ♥

⛄⛄⛄

,,El, nezapomeň na vánoční úklid!" upozornila mě královna.

,,Ano, paní, všechno bude," povzdechla jsem si. Nikdy by mě nenapadlo, že dětství budu žít takto, budu sloužit, koukat na ostatní děti, jak si užívají život a usmívají se. Vánoce jsem si představovala jinak, že budu trávit čas se svojí rodinou. Myslela jsem si, jak Vánoce můžou být krásné, vlastně ano, to byly, ale do té doby, než si mě adoptovala královna.

Abych se vám představila, jsem Elisabeth, umřeli mi rodiče, takže jsem šla do dětského domova. Tam si mě adoptovala tato paní - zimní královna. Nikdo tehdy nevěděl, že bude takhle zlá, byla jsem šťastná, že se mě někdo ujme. Teď je tomu naopak, radši bych byla zpátky v dětském domově, kde bych měla aspoň trochu svobodnější život.

Dnes je ten den, kdy můžu na dvě hodiny ven. Jindy můžu být jen v zámecké zahradě, ale na vánoce můžu být venku. Ptáte se, jestli mi chybí dárky? Abych vám pravdu řekla, ani ne. Dárky nejsou to nejdůležitější na Vánoce... Důležité je trávit čas s rodinou, kterou já ale nemám...

Dala jsem se radši do úklidu, jinak by královna byla schopná mě zavřít do komnaty a nemohla bych jít ani na malinkatou zámeckou zahradu. Měla jsem skoro všechno uklizené, ale někdo zabouchal na dveře, já se lekla, a vysypala nádobu s kávou.

,,Sakra!" zakřičela jsem.

Bylo mi jedno, že nádoba spadla a rozbila se, sice mě královna za to nepustí ven, ale to mi teď bylo jedno. Nádoba mi spadla na nohu, kde se následně udělala velká rána. Maminka by mi ji očistila a pokutovala mě. Tím jsem si vzpomněla na rodiče a propadla slzám. Někdo zase zabušil na dveře, snažila jsem se to nevnímat. Ten člověk byl ale, docela odvážný, jelikož otevřel dveře a vešel bez svolení dovnitř.

,,El?" řekl mi povědomý hlas.

Nenamáhala jsem se zvednout hlavu, jelikož jsem tušila, že je tam Kyle. A ano, měla jsem pravdu, stál tam. Byl to syn sedláka, nebyl moc bohatý, ale za to byl hodný. Pomáhal mi v nejhorších chvílíc.

,,Kdyby tu byla královna, bylo by po tobě, nemáš sem chodit bez svolení," šeptla jsem jeho směrem a rozhlížela se okolo, jestli tu náhodu královna není.

,,Kdyby, kdyby, kdyby... Sakra El! Ta ženská je šílená, už mě to opravdu nebaví, dělá z tebe otroka, vůbec tě nepovažuje za své dítě! Prostě budeš bydlet u nás, pojď," rozčiloval se Kyle.

,,Ale ona mě nikam nepustí! A už vůbec ne k vám domů, " odfrkla jsem si, věděla jsem, že je to marný.

,,A řekl někdo, že bude vědět, kam půjdeme? Uděláme si vánoční procházku...'' Ušklíbl se.

,,Ty jsi geniální!!!" vykřikla jsem a obejmula ho. A tak začal můj nový život u rodiny sedláka... Teda, myslela jsem si to do té doby, než se před námi zničehonic objevila královna.

,,Kampak, kampak, slečinko?? Místo, aby jsi byla ráda, že máš střechu nad hlavou, že máš co k jídlu, budeš utíkat??? Tak takhle jsem si to tedy nedomluvili, holčičko!!!" syčela královna, vypadala, jako kdyby jí šlehaly blesky z očí. nebo možná jo? Nikdo neznal odpověď... Přesně v tuhle chvíli jsem věděla, že je to můj konec, i Kyle si to uvědomil, vytratila se z něho všechna pozitivní energie.

,,Neříkala jsem ti náhodou, ať se nestýkáš s tímhle..." Na chvíli se zamyslela a pak pokračovala, ,,ušmudlancem??!" 

Kyla se to nejspíš dotklo, protože začal přímo zuřit. ,,Možná peníze nemám, mám ale srdce!! Chovám se k ostatním hezky, nepovažuji děti nebo dospělé za otroky!!! Jako vy!" brunácel Kyle.

Nedivila jsem se mu, nejsem dobrá kamarádka, nikdo mě neučil, jak být milá, proto jsem mu bohužel nijak nedokázala pomoct. Královna se začala rozčilovat, až jsem se jí začala docela bát. Rozbíjela vše, co jí přišlo pod ruku.

,,Takhle se ke mě nikdo chovat nebude!!" ječela. Přistoupila blíž ke mně a zakřičela: ,,Ty, když jsi si to takhle zavařila, okamžitě pomažeš do své komnaty!"

Musela jsem ji uposlechnout, nechtěla jsem to ještě více zhoršit. Omluvně jsem se koukla na Kyla a vydala se do své komnaty. Za sebou jsem ještě slyšela, jak na něj královna řve.

Bylo to čím dál tím tišší, jelikož jsem se od nich oddalovala. Než jsem vnikla do komnaty slyšela jsem zabouchnutí hlavních dveřích. Nejspíš Kyle odešel, a tak jsem ztratila jedinou šanci na lepší život. Zachovala jsem se hloupě, měla jsem mu pomoct, on mi vždy pomohl, byl má ''pomocná ruka''.

A takhle dopadly mé Vánoce, které nikdy lepší už nebudou....