Vianočná koleda (Adventný kalendár)

[2.] Vánoce aneb letos to snad vyjde

Hola! Dnes tu máme v poradí druhú poviedku, tentokrát od MajdaMarshmellow.
Dúfame, že sa vám aj táto poviedka bude páčiť. A samozrejme prajeme príjemné čítanie. 💙

⛄⛄⛄

Procházela jsem ulicí vyzdobenou od chodníků až po střechy, všude okolo mně chodili lidé se svými dětmi a taškami plných dárků v rukou, ach to nakupování na poslední chvíli. Já držela jen jednu, byl v ní kapr, pro kterého musím jako vždy já, protože můj táta se psychicky připravuje na to, že ho bude muset majznout paličkou po hlavě. Zastavila jsem se před dveřmi domu a začala po kapsách hledat klíč, strčila jsem ho do zámku a za malou chvíli jsem stála v chladné chodbě. Sundala si vlastnoručně pletenou čepici, díky které jsem měla na čele hezký rudý flek, protože neuvěřitelně kousala, ovšem podle mámy nezáleží natom, jak vypadá a jestli kouše, hlavní je, že je teplá. Náš dům je jediný v ulici, který nemá výtah. Pech je, že bydlíme v šestém patře a schody jsou dost vysoké. Nejednou na nich moje babička spadla, možná proto je podle dědy tak cáklá.

,,Jsem doma!" křikla jsem do bytu.

,,Máš ho?" přiběhla ke mně mamka.

,,Ano," přikývla jsem.

,,Super, tatínek se na to letos cítí, takže by to mohlo jít." vzala mi tašku z ruky a odešla do kuchyně. Mezitím, co jsem si sundavala kabát slyšela jsem tátu, jak povzbuzuje sám sebe. Přišla jsem proto za nimi a opřela se futra, zamnou stála jako vždy babička se svou holí a tiše nadávala.

,,Václave, ukaž že jsi chlap!" podala mu máma paličku a poklepala ho po zádech. Nastala chvíle ticha.

,,Já si myslím, že po čtrnácté už by to mohlo vyjít, o stovku," ozval se zamnou děda.

,,Nevyjde, to mi ji můžeš rovnou dát," zasmála jsem se.

,,Ta holka je realista, to se mi líbí," pohladila mě po vlasech babička. Vyndala si z kapsy mentolku a podala mi ji, ,,Vem si ji, protože ty to s nima máš těžký,'' všichni víme, že to byla poznámka na účet rodičů.

,,O stovku?"

,,O stovku," přikývla jsem.

,,On na mně smutně kouká," otočil se na nás táta. ,,Jak na tebe může koukat, když má přes sebe utěrku?" divil se děda, přičemž rozhazoval všude okolo sebe rukama.

,,Já to cítím," řekl tiše.

,,Už je to tady, záchvaty empatie," plácla jsem se do čela, už jsem si říkala, že se snad ani nedostaví, ale to bych tátu podcenila.

,,Markéto!" okřikla mě máma.

,,Jen ji nech, vždyť má pravdu holka šikovná, tahle bačkora by nezabila ani komára natož kapra!" babička začala na tátu ukazovat svojí holí, div s ní nepraštila i nás.

,,Ani na vojnu nechodil!"

,,Mami, nezačínej zase," snažila se ji uklidnit.

,,Kdybysis tehdy vzala toho, jak se jmenoval," začala přemýšlet,

,,Ten Skrček?" podrbala se na zátylku.

,,Cvrček mami, Cvrček," opravila ji, začala si masírovat spánky jako vždycky, když začne téma Tvůj manžel je bačkora.

,,No to je jedno, je to chlap, narozdíl od tohohle intoše!" podívala se na tátu, který si nandaval brýle, aby na rybu lépe viděl, jeho ruce se, ale klepaly tak moc, že se si je nasadil až na potřetí. Zamračil se a pomalu začala nabírat rudý odstín.