Nobody

1. kapitola

1 sekunda a váš život se změní od základů. Tancovala jsem a dnes je pro mě každý krok bolestivý. Nejsem zrovna svatá, tak se není čemu divit, že jsem skončila v pasťáku daleko od civilizace. Jen čekám na den, kdy odejdu se vztyčenou hlavou a pomstím se těm, kteří mi vzali život.

**************

"Alexa Rodriguez, 17 let ..." Četla ředitelka tohohle ústavu.

"Vím jak se jmenuji." Odsekla jsem. Hodila po mě naštvaný pohled, ale ať de mě nečeká lepší chování. 

"Budeš na pokoji číslo 6."

Zvedla jsem se ze židle a šla do pokoje. 

Postel, stůl a skříň. Holé bílé zdi a na oknu mříže.

"Za tohle zaplatí." Řekla jsem nahlas. Rok tu bodu trčet bez všeho co jsem milovala. 

Uděláte pár problémů a skončíte tady, ale stálo to za to. Musela jsem to udělat a pak už nešlo přestat. Ona mi vzala tanec a já jí život.

"Nemůžu se postavit." Měla jsem rozklepaný hlas a ve tváři vepsanou bolest a strach. 

"Odvezeme tě do nemocnice." Nakládali mě do sanitky, když ta píča měla úsměv na tváři. Schválně mě pustila, aby mě připravila o všechno.

Propustili mě z nemocnice. S každým krokem mě doprovázela bolest. Když jsem jí uviděla jak si spokojeně jde po chodníku domů ruply mi nervy. Zmlátila jsem jí. Odtrhávali mě z ní policajti a sanitka jí odvážela v bezvědomí do nemocnice. 

Vybavil se mi okamžik na taneční závody. Vyhráli jsme mistrovství. Na tohle jsem nikdy nebyla. Ona ve mě viděla konkurenci a tak na závěr při tvoření pyramidy mě pustila. Padala jsem dolů a s hlasitým křupnutím dopadla. Několikrát jsem měla operovaná obě kolena a teď v nich mám skrz na skrz šrouby. Vztek a zlost rozhodovala místo mě. 

Rodiče mě šoupli jsem, když jsem se jim vymkla kontrole. Za pár měsíců až mi bude 18 budou litovat, že to udělali.