Nobody

8. kapitola

"Soustřeď se." Marcus se mě snažil svými slovy uklidnit. Tomáš pustil hudbu a já začala tancovat. 

Vnímala jsem jenom hudbu a pohyby svého těla. Má výhoda je, že nemám pud sebezáchovy. Nebojím se dělat nebezpečné věci a nic neberu jako překážku. Věřte, že všechno se dá překonat a jestli ne, tak to jde obejít. 

"V pohodě?" Zeptal se Dan, když jsem skončila. 

"Jo!" Nadšeně jsem odpověděla. Žádná bolest ani nic podobného. 

***************

"Alexo Rodriguez!" Zakřičela na mě ředitelka, když jsem běžela chodbou do pokoje. 

"Shit." Nevím jestli to slyšela a je mi to jedno. 

"Jak to, že si opustila budovu bez svolení?" 

"Nemůžete mě tady držet jak dobytek před porážkou."

"Tímhle máš na celý měsíc hlídaný pokoj. Odcházet budeš jenom do jídelny a na dvůr. Pokud se vzdálíš dál tak pouze s dohledem." Zvedla jsem se ze židle a šla ke dveřím. Vzala jsem za kliku a řekla.

"A na záchod můžu jít sama?"

************************

Během zbytku dne mi pořád stál před dveřmi týpek, který mě má hlídat. Vtipný je, že mu můžu nadávat jak chci a on mi to nemůže vrátit nebo mě uhodit.

"Nebuď kokot a na chvilku mě pusť."

"Ty buzerante nedělej, že neslyšíš." 

"Hej debile mluvím s tebou!" Jak já nesnáším, když mě někdo ignoruje.

"Alex nechtěl bych tady být zavřený." Ještě tenhle debil mě bude srát.

"Dominiku drž kurva hubu!" 

Počkala jsem než hlídač usne. Věci jsem sbalila do batohu a jelikož jich nebylo tolik vešlo se to tam v pohodě. Co nejtišeji jsem otevřela dveře a šla k bráně. Zamčeno. 

"Jsou tak naivní. "

Prsty jsem se zahákla do oček plotu a přitáhla se. Nohou jsme se opřela o díru v plotě a lezla dál. Přelezla jsem na druhou stranu a seskočila dolů.

"Au! To se fakt může stát jenom mě." Zapomněla jsem, že to od té doby co mám kolena v háji bolí jak prase.

Oklepala jsem se a běžela za partou. 

"Zlatíčka moje, u koho můžu bydlet?" Zeptala jsem se a nahodila ten nejvíc cute úsměv.