Nobody

9. kapitola

"Není to luxus, ale teď nás pustili." 

"Díky Tome, furt lepší než pasťák." Tomáš se uchechtl a objal mě.

"Jsem rád, že si s námi."

"Nikdy vás neopustím."

Před pár lety, když jsme se poznali jsem se nesnášeli. V battlu ani jeden z nás nevyhrál, protože to prý bylo vyrovnané. Pak jsem potkala Marcuse a Dana. Oni dva byli nerozlučná dvojka. Marcel pak mě a Tomáše usmířil a já jsem mu za to nesmírně vděčná.

Kluci mi teď budou pomáhat dát zpátky do formy, ve které jsem byla dřív. Motivaci, kterou mám je, že chci být lepší než jsem byla. Bude to těžké, ale já to zvládnu.

"Je pohřešovaná Alexa Rodriguez, 17 letá dívka. Naposledy byla viděna před dvěma dny. Na sobě měla černé kalhoty a mikinu. Nikdo neví, kde by se mohla pohybovat..." Ozvalo se z menší televize v obýváku. 

"Fakt super." V mém hlasu byla slyšet ironie. To jsem potřebovala, aby mě ještě někdo hledal, ale co jsem čekala? Že uteču a nikdo to nebude řešit? 

"V klidu, do battlu tě nikdo nenajde a pak už to bude jedno."

"Rozjedeme náš plán ve velkým."

"Přesně tak." Vítězně jsme si plácli a šli ke skladišti. 

"Jste si to cestou rozdaly nebo proč vám to trvalo tak dlouho?" 

"Vyhoň si ať se zklidníš." Řekla jsem Danovi, který se bez přestání smál.

"Tak jo koukneme jak jsi na tom."

****************

"Skvělý, ale zapracuj na dopadu, ještě jednou." Zhodnotil mé schopnosti Marcus.

Rozdýchala jsem se a krok zopakovala. Na dopadu jsem si dala fakt záležet. Dopadla jsem stejně ladně a elegantně jako baletka.

"No teď už to bylo skvělý."

"Díky, za všechno." 

"Neděkuj. Víš, že jsme tu vždy pro tebe."