Nobody

6. kapitola

Bylo po večerce, když jsem se vrátila zpátky. Rychle jsem proklouzla do pokoje.

"Kde jsi byla?" 

"Do prdele Dominiku co děláš u mě v pokoji?!"

"Chtěl jsem si promluvit." To je hrozný otrava. 

"Nemáme o čem."

"Kdo je Marcus Rodriguez a co znamená to tetování?" 

"Do toho ti nic není! Přestaň se mi laskavě srát do života !"

"Já si to zjistím."

"Můžeš to zkusit." Drze jsem odsekla.

Nesnáším ho. Chtěla jsem na něho být hodná, ale budu se k němu chovat stejně jako k ostatním. Ke všem se chovám povýšeně. Říká se o mě, že jsem namyšlená, arogantní, drzá a podobně, ale je to pravda.

Pouze díky klukům jsem se dokázala změnit, ale kvůli ostatním se měnit nebudu.

Dominik je pouliční tanečník a jeho parta už několik let vede válku proti naší. Marcus zjišťuje informace a to se nejlépe dělá, když jste toho součástí. Proto se "přidal" k nim. Nemusím být jasnovidec, abych věděla, že na battlu bude i Dominik. 

Vím, že když do toho půjdu už se nepostavím na nohy, ale já jsem pouliční tanečnice! Já jsem královna ulic a tak to i zůstane. 

Odsunula jsem postel stranou a začala s rozcvičkou. Při protahování jsem si uvědomila jak moc jsem všechno zanedbala. Jeden chybný krok a přišla jsem o všechno. Koukla jsem se na mé tetování a přejela po něm prstem. 

"Nejsem majetek, abych někomu patřila. Jsem nedostupná, nezkrotná a tak to zůstane."

"Rodriguez, Nobody, nový začátek." Tak zněly poslední slova Marcela, než se zabil. Byl člen naší party. On dal nás všechny dohromady. To on navrhl Rodriguez a Nobody. Ostatní ve mě měli vzor, proto si změnili příjmení na Rodriguez, protože jsme rodina.

"Nezklamu tě." Řekla jsem sama sobě. 

Šetřila jsem levou nohu, protože ta je na tom hůř. Všechno jsem táhla pravou. Ovšem při stojce na jedné ruce jsem se zhroutila k zemi.

"Sakra. Jak je možný, že mi za tak krátkou dobu zmizely svaly?" Vím, že mi nezmizely, ale nevím jak to popsat.