Ráno jsem se vzbudila s neuvěřitelnou bolestí levé nohy. Otevřela jsem skříň ve snaze najít tepláky nebo něco co obleču přes ortézu.
"Sakra." Jak je možný, že tady nemám tepláky. Legíny přes ortézu neobleču, takže všichni uvidí, že mám něco s nohou.
Natáhla jsem si zmiňované legíny a na ně dala ortézu. Oblékla jsem si ještě tričko a obula tenisky. Vlasy jsem svázala do culíku a šla do jídelny.
Sedla jsem si ke stejnému stolu jako včera. Všimla jsem si toho kluka, který mě včera viděl venku. Z jejich rozhovoru jsem zjistila, že se jmenuje Dominik.
Ihned se na mě podíval s výrazem 'všechno vím'. Ne, prosím, že to nezjistil.
Po snídani jsem co nejrychleji zmizela v pokoji. Sedla jsem si na postel a hlavu dala do dlaní.
"Můžu jít dál?" Řekl Dominik, když otevřel dveře.
"Teď už tě nevyhodím. Co všechno víš?"
"Jak víš, že něco vím?" Jen dělej blbého.
"Poznám to."
"Vím, že máš operovaná kolena a taky, že si zmlátila holku, která tě na soutěži pustila."
"Proč sis to zjišťoval?"
"Zaujala si mě. I přesto všechno skvěle tancuješ a já jsem pouliční tanečník. Jsem stejný jako to."
"Lišíme se v tom, že ty máš v pohodě nohy. Můžeš bez problémů tancovat, chodit aniž bys cítil při každém kroku bolest!" Doslova jsem křičela a snažila se uklidnit.Rukou jsem si prohrábla vlasy a on si všiml mého tetování na hřbetu ruky. Nobody.
"Co znamená to tetování?"
"Už toho víš víc než je vhodné."
ČTEŠ
Nobody
Teen FictionBývala to pouliční tanečnice, opravdu skvělá tanečnice s velkým talentem. Ovšem jeden chybný krok vás může srazit k zemi a vzít vám všechno. Své o tom ví Alex, kterou chyba stála "život".
