Nobody

5. kapitola

Z pohledu Dominika

"Dominik Perez." Moje jméno vyšlo z úst ředitelky. 

"Chci na dnešek vycházky." 

"Víš moc dobře, že vycházky jsou zakázané." Z tohohle pasťáku prostě neodejdete. 

"Jsem tu už tři roky a chci po vás jenom dvě hodiny mimo tenhle ústav." 

"No dobře. Od čtyř a v šest budete tady, ani o minutu déle." 

Jenom jsem kývl hlavou a šel se do pokoje nachystat. 

Jsou přesně čtyři a já procházím bránou. Věděl jsem přesně kam půjdu. Za mou partou. Vyrůstal jsem s nimi a beru je jako členy mé rodiny. Oni jsou jediný, kteří se na mě nevykašlali, když jsem to nejvíc potřeboval. 

"Hej to je Dominik! Vole rád tě vidím." Přivítal mě Daniel. Plácl jsem si i se zbytkem party, ale zarazil jsem se u jednoho kluka.

"Kdo jsi?" 

"Marcus Rodriguez." Rodriguez? Nejspíš bude mít něco společného s Alexou. 

***********

V šest jsem se šel ohlásit ředitelce. Ten kluk, Marcus měl stejné tetování jako Alex. Nobody.

Zjistil jsem, že takhle se nejmenuje nikdo z její rodiny. Možná se jedná jen o shodu náhod, ale to tetování... to už náhoda nebude. 

Z pohledu Alexy

Dnes je den, kdy jsem se měla setkat s kluky. Pouští je z vězení, jenže mě ta kráva neuvolní ani na pět minut. 

Pod návalem vzteku jsem udeřila pěstí do zdi. Odloupl se kus omítky a po kloubech mi stékal pramínek krve.

Šla jsem chodbou a na konci se zastavila. Počkala jsem než hlídač projde na druhou stranu a vyběhla z brány. 

Při každém kroku mi do noh vystřelovala bolest, kterou musím ignorovat. Doběhla jsem k opuštěnému skladišti. 

"Alexo!" 

Objala jsem se s kluky. 

"Konečně." Řekla jsem, protože jsem neskutečně ráda, že je vidím.

"Utekla si?" 

"Večer se vrátím zpátky."

"Potkal jsem nějakýho Dominika a asi tě zná." Sakra Marcusi musíš mi to dělat ještě těžší? 

"Jo dost se o mě zajímá. V podstatě si zjistil všechno. Dokonce se ptal i na tetování." Kluci se sborově podívali na hřbety svých pravých ruk. Všichni máme to stejné. Symbolizuje to naší rodinu.

"Nesmí na to přijít." Řekl Tomáš, nejstarší člen naší party.

"Nepřijde. Jsme přece Rodriguez ne?" 

"Jo!" Kluci vykřikli společně.

Marcus, Tomáš a Dan pracovali na nových tanečních krocích. 

"Alex za pár měsíců je battle. "

"Já vím, ale já nemůžu."

"Musíš."

"Poslouchej. Na poslední operaci mi řekli, že ty šrouby jsou opotřebované, protože je až moc zatěžuji. Mám zákaz tancovat, ale to jsem nevydržela. Jestli bych do toho šla, už bych se nikdy nepostavila na nohy. Už žádná další operace."

"Jsi královna ulic, ty to zvládneš."