Nobody

10. kapitola

Z pohledu Dominika

Večer jsem šel jako vždy ven na cigaretu. Když jsem procházel kolem pokoje, ve kterém byla Alex, dveře byli otevřené. 

Utekla. Ta holka mě nepřestane překvapovat.

Zajímalo by mě kam šla. Rodiče by jí zpátky nevzali a její příbuzní bydlí v jiném státě.

Po dokouření cigarety jsem se vrátil zpátky na pokoj. Stál jsem uprostřed pokoje a koukal z okna. Ještě pár dní a řeknu všem tady "Goodbye". Nemůžu se dočkat. 

Pak už budu jenom já a parta. Jenom můj sen a můj život. Jenom tanec. Nad tou myšlenkou jsem se pousmál.

"Ehm Dominiku mohl by jsi pro mě něco udělat?" Zeptala se mě jedna holka, ani nevím jak se jmenuje.

"O co jde?"

"O tohle." Podala mi menší obálku. "Mohl bys to doručit na adresu, která je na tom napsaná?"

"Jo." Spokojeně se usmála a odešla. Když chcete něco sem dostat nebo naopak se toho zbavit, já to zařídím. Nebo se o to aspoň pokusím.

O měsíc později

Konečně je tady den, kdy mi je 18. Můžu odsud odejít a nikdy se už nevrátit. Vím, že to není podstatné, ale vrtá mi hlavou ta obálka, kterou jsem doručil na tu adresu. Pár nocí mi to nedalo spát.

"Hej Marcusi! Pojď sem kámo." Zavolal jsem na něho.

"Co je?"

"Co máš společného s Alexou?"

"S jakou Alexou?"

"Alexa Rodriguez, máte stejné příjmení a tetování."

"Žádnou Alexu neznám a to příjmení musí být náhoda. Navíc tetování má v dnešní době každý druhý. Většina hledá inspiraci na internetu, takže se není čemu divit, že někdo má stejné tetování."

"Jasný..." Věděl jsem, že lže.