Jen můj

2.

,,Bože můj... Co jste vyvedli?" zeptal se Till. ,,My... já..." zakňučel Richard a začal potichu brečet. ,,Okey... jestli... to chcete vědět..." začal Schneider, ,,My... novináři nás nachytali, když jsme se... ehm... líbali... vyfotili nás. Pohrozil jsem jim... ale... stejně...  daj to do novin... daj..."
,,Prob-" začal nasraně Till. ,,Klid Tille. Víte jakou budou mít holky který vás shippujou radost? Budou zářit." řekl jsem.
,,Hm, ale... Co... nejspíš jsme prostě v hajzlu, kvůli mě!" zašeptal Reesh rozrušeně. ,,Pojď," řekl Schneider Reeshovi, vzal ho za ruku a šel s ním do pokoje.

Z pohledu Reeshe

Schneider mě odvedl do pokoje a uložil mě do postele. ,,Vyspíš se z toho, bude ti líp, Richarde," řekl a pohladil mě po tváři. ,,Ale Schneidere uvě-" snažil jsem se dopovědět větu, ale on mě nenechal. ,,Žádný ale!" řekl naoko naštvaně. Otočil se k odchodu. Stihl jsem ho ještě chytit a přitáhnout si ho k sobě. ,,Buď tu se mnou..." zaprosil jsem s psíma očima. Usmál se sedl si na postel. ,,Lehni," poručil jsem a on tak vykonal. Obejmul jsem ho a on mě. Brzy jsme usnuli ve společném objetí. Snad to není naše poslední.

Z pohledu Tilla

Jelikož se Reesh se Schneiderem vytratili a Paul šel s Oliverem ven, zůstal jsem tu s mým Flakem. Poslední dobou se moc nevyjadřuje, je zamlklý, protože mu umřela jeho matka. Co mě vytáčí, je, že vůbec nemá chuť se líbat, ani, ehm, hrát si... ,,Flakeu?" oslovil jsem ho. ,,Ehm... no...?"
,,Pojď ke mně..." odpověděl jsem škádlivým tónem. Vzdychl a šel ke mně. ,,Na klín." přikázal jsem. Sedl si. Obejmul jsem ho a začal ho líbat na krku. ,,Promiň, nemám náladu..." vzdychl a odtáhl se. ,,Ale ty nikdy nemáš náladu! Víš jaký to je? Jaký to je, když někoho miluješ a nejsi si jistej, jestli miluje on tebe? Ach bože..."
,,A-a-ale já-já tě- miluju Tille! Miluju!"
,,Tak to dokaž! Neustále oplakáváš mámu, skoro vůbec si mě nevšímáš! Pane bože! Chováš se neustále jako malý dítě!" neudržel jsem se a řekl mu to do očí.
,,Že já se chovám jako malý dítě? JÁ?  Tille, ty jsi příšernej sobec! Mám právo kvůli ní brečet! Odnosila mě, vychovala mě! I kvůli tobě jsem brečel, celý noci!" rozzuřil se a odkráčel do chodby. Podle toho, jak fláknul dveřma, musel bejt vážně naštvanej. Až po chvíli jsem si uvědomil, že to nebyly dveře do chodby, kterýma fláknul, ale dveře vchodové...

Já vím, já vím... nebylo moc času 😅 ale tenhle týden můžete ještě jednu kapitolku očekávat. A tahle byla trochu delší... snažila jsem se vám to vynahradit! Snad se vám líbila. Vaše
--Lopata--

P. S. Bylo to přesně po měsíci 😏