3.

113 3 0
                                    

,,Do prdele!" ulevil jsem si. Chvíli jsem sledoval praskající oheň a pak se zvedl s tím, že se mu půjdu omluvit. Ušel jsem pár kroků, a odvaha mě opustila. Zamkl jsem se do pokoje a tam se schoval pod svojí postel. Byl tam klid. Zavřel jsem oči a začal přemýšlet, i když mi to moc dlouho nevydrželo. Brzo jsem usnul.
      Vzbudil jsem se o pět hodin později. Vypadá to, že dneska neusnu, pomyslel jsem si. Vysoukal jsem se z pod postele. To, že jsem se praštil do hlavy, bylo nevyhnutelné.  Podíval jsem se na hodiny. Ukazovaly 19:18. Flake odešel zhruba před pěti hodinami. Podíval jsem se do kuchyně, do obýváku, nikde nebyl... ,,Nazdar," všiml jsem si Paula, Reeshe (pořád trochu zkleslého) a Olivera v obýváku. ,,Čau. Schneider je pryč. Shání Flakea. A tebe jsme z pod postele tahat nechtěli," zachehtal se při  posledních slovech Paul. ,,Jak dlouho už je Schneider pryč?" skousl jsem si spodní ret. ,,Deset minut, čtvrt hodiny... v poho, zavolal by nám, kdyby byl prob-" nedořekl větu Ollie. Volal Schneider. Zvedl to a po dvou minutách hovoru to položil. ,,No?" zeptal jsem se s obavami v hlase. ,,Chce tě tam... prej tě potřebuje... nevím proč."
,,Hm, a jak mám vědět, sakra, kde je?"
,,Deset metrů od místa, kde se... Schneider... víš co... chtěl zabít..."
,,Jo, aha. Tak já tam jdu." odpověděl jsem a vydal jsem se k danému místu. Schneider tam seděl a Flake vedle něj. Ale ten spal. ,,Cos mu proved, Tille, že se kvůli tobě otrávil jedovatejma bobulema?"

Další kapča je hotová... vím, měla vyjít minulý týden, ale jaksi jsem se k tomu nedostala. Možná zítra napíšu ještě jednu. Nejsem si ale jistá, tak vám nic neslibuju. Mějte krásný Nový Rok! Vaše
--Lopata--
   

Jen můj Kde žijí příběhy. Začni objevovat