7.

93 6 0
                                    

Z pohledu Paula

,,Pojď si zadovádět," poškádlil jsem Olivera. ,,Tak dobře," odpověděl a hodil mě na postel. Bohužel nás vyrušily kroky a ťukání na dveře. Dělali jsme teda jakoby nic. ,,Dále." Schneider vešel dovnitř a řekl: ,,Paule, dneska jdeš za Flakem ty."
,,Till ještě nejel." namítl jsem.
,,Ale Till tam přece nesmí."
,,Ajo..." Tohle si vyřídím, pomyslel jsem si a nasedl do auta.
   ,,Kámo... co ti Till udělal, že ho k sobě nechceš?" zeptal jsem se Flakea v nemocnici. ,,Ani nevíš jak mě vytočil!" odpověděl. ,,Jo? Víš, Jak bez tebe strádá? Umírá nám před očima! Celej den ho nevidíme. Totálně se uzavřel do svýho světa. Už si jenom čte. Možná bys mu měl odpustit. Nebo to už s ním nevydržíme!"
,,Neměl bejt namyšlenej, s egem jak Mount Everest..."
,,Lituje toho! Posílal ti vzkaz, tys ho odbyl... vlastně... ho zabíjíš, jestli to chceš podat takhle..."
,,On mě taky málem zabil."
,,Málem. Jestli se s Tillem něco neudělá, neumře málem, ale žalem... Aspoň, ať k tobě může! Udělalo by se mu líp!"
,,Jak myslíš," povzdechl si.
    Byl jsem už na prášky. Z obou. Musí to mezi nima přestat!

Z pohledu Tilla

Umírám. Vážně umírám. Jestli to takhle půjde dál, zbyde tady že mě brzo jenom kostra a žal. Potřebuju ho tady. Teď. Hned.

Z pohledu Paula
Vešel jsem do mého (a Oliverova) pokoje. Ollie ležel na posteli už bez trička. Když si mě všiml, tak se usmál, vstal a... víte co.


vím, dlooouho kapitola nebyla... ale mám zas nějaký nápady. Jenom nevím kdy budu mít čas zo sepsat, a dát tomu použitelnou podobu :D v
Vlastně... k tomu nemám co říct. Takže mějte se krásně Vaše
--Lopata--

Jen můj Kde žijí příběhy. Začni objevovat