Jen můj

10.

,,Špatný jsi nebyl..." pousmál se Paul. ,,Měli bychom se asi vrátit."
,,Máš pravdu," odpověděl jsem. Najednou se mne opět zmocnil strach. Asi to bylo vidět, protože se mě Paul zeptal, jestli jsem v pořádku. ,,Jo... jsem... vlastně ne... ale to je fuk..."

Z pohledu Paula

,,Není to fuk!" odpověděl jsem mu. ,,Máš z něj strach, viď?"
,,Jo..." nevědomky jsem si Tilla přitáhl k sobě a políbil ho. Začal mi polibky oplácet, ale pak se odtáhl s tím, že jeho srdce patří Flakeovi. ,,Tak pojď. Měli bychom už vážně jít."
,,Jo."

Z pohledu Tilla

Měl jsem vážně strach. Chtěl jsem vlézt dovnitř do pokoje zpátky oknem. Tajně jsem se tedy odpojil od Paula a udělal jsem to. Lehl jsem si zpět a odpočíval. Nemůžeš se mu vyhýbat donekonečna. Usnul jsem.

Z pohledu Flakea

Paul přišel bez Tilla. Venku byla tma. Nakonec se zjistilo, že mu utekl a je zpátky v pokoji. ,,Dáme to k soudu, ať ty redaktoři zaplatí pokutu..." řekl Doom. Pak ještě něco říkali ostatní, ale já je nevnímal. Zvedl jsem se a řekl jsem: ,,Tohle musí skončit. Tohle všechno." Rázem jsem se obrátil a napochodoval jsem si to přímo do mého pokoje, kde Till "spal".

,,Proč se mi vyhýbáš? Já myslel, že budeš rád, když mě budeš moct vidět?!" rozohnil jsem se. Otočil se a s rudýma uplakanýma očima se na mě podíval a vykoktal ze sebe: ,,J-j-já měl st-trach..."