TaeKook - láska od dětství {pozastaveno}

4.Kapitola 1.část

JK pow (už docela ohraný... Příští díl je Tae)

Sotva jsme vyšli ven už se chtěl Tae loučit, ale já ho předběhl otázkou jestli nechce jít ke mě a trochu pokecat jestli má čas. ,,Že se vůbec ptáš Kookie! Na tebe mám čas vždycky... Teď už jo." objal mě (už po nekolikátý) a hned jsme vyrazili. Udělal jsem velkou chybu a uvědomil si to až když už jsem odemykal dveře. Mám dům plný jeho fotek... Hned jsem musel něco udělat aby je neviděl. ,,Tae počkáš tu chvilku? Musím tam ještě něco poklidit. Smrtelně důležitá záležitost...." ,,Dobře Kookie, sice nevím proč ale dobře." Poděkoval jsem a šel rychle dovnitř. Posbíral jsem všechny fotky (tedy to jsem si myslel) a naskládal je do pokoje. Pak jsem došel za Taem a pozval ho dovnitř. ,,Právě včas Kookie zrovna potřebuju na záchod." ,,Na konci chodby." ,,Děkuju." zmizel za rohem. O asi 5 minut později vyšel a něco držel v ruce... V tu chvíli mi to došlo. I na záchodě jsem měl fotku a zapomněl ji z tama uklidit. ,,Odkud máš tu fotku Kookiesku můj?" oklepal jsem nervy a odpověděl: ,,Jak nás tehdy moje mamka fotila, nechal jsem ji vytisknout a zarámovat. Promiň zapomněl jsem že tam je." ,,Ale já jsem rád že tu fotku máš." když to řekl hodil na mě ten nejkrásnější úsměv který dokáže jen on. ,,Vážně?" zeptal jsem se když jsem se vzpamatoval z šoku. ,,Ano vážně. Jen... Proč ji máš pořád a proč zrovna NA ZÁCHODĚ?" měl co dělat ať nebouchne smíchy. ,,Vždyť tady máš místa na fotky hrozně moc Kookie..." ,,Chceš pravdu?" ,,Tak ne asi. Se vážně ptáš?" ,,Těch fotek jsem tu měl daleko víc. To je to co jsem uklízel. Nechtěl jsem ať si myslíš kdoví co a abys utekl..." ,,To by se nikdy nemohlo stát Jungie. Ukážeš mi ty ostatní fotky?" ,,Dobře hyung, ale ne všechny. Jsou některé které opravdu nechci abys viděl." ,,Proč ne? " ,,Protože prostě ne!" ,,Dobře dobře, jen se klidni ano?",,Dobrý... Jen se prostě bojím, že kdybys je viděl, ztratil bych tě.",,Neztratil Kookie. Mě nikdy. Nikdy mě neztratíš slibuju. Ale jestli si nepřeješ ať něco vidím tak to budu tolerovat. ",,Dobře, tak pojď nahoru. Do mýho pokoje." Jakmile jsme došli a otevřel jsem dveře pokoje udiveně se koukal po mým pokoji. ,,Co tak koukáš Taetae?" ,, Tady to vypadá jak nějaká fanklubovna Kim Taehyung." zasmál se. ,,Promiň to jen teď..." ,,Nečervenej se zlatíčko." ,,Já se nečervenám!" ,,Ale jojo koukej!" koukl jsem se do zrcadla a zrudl ještě víc ,,Promiň Tae já za to nemůžu." ,, To je v pohodě zlato." ,,Odkdy mi říkáš zlato?" ,,Nevím... Od teď? Řekl bych." ,,Jak tě napadlo mi tak říct?" ,,Jen tak..." taky se začervenal. ,,No... Já radši půjdu udělat něco k jídlu... Určitě máš hlad..." ,,Čteš mi myšlenky Kookie."

No lidičky... Mělo to být původně delší a lepší ale díky škole a internetu a takovým blbostem tak se mi moc nedaří... Doufám že se tahle hovadina o ničem aspoň trochu líbí 😁 časem to snad začne bejt zajímavý... Ale aspoň je v tom trochu toho TaeKooka 😅 je blbý že je to jen nějakých 500 slov ale mám dost blbý internet a mobil se mi často seká takže než napíšu těch 500 slov tak se mi stihne 10x vypnout abych mohla psát odznova a je to prostě složitý i s časem... Ale nebojte hned jak to půjde tak přidám další část ❤️❤️❤️❤️ I luv u guys ❤️❤️❤️❤️dekuju za trpělivost protože to pro mě moc znamená ❤️