TaeKook - láska od dětství {pozastaveno}

12. Kapitola

Jk pow

Probudil jsem se v Taeho posteli. Nějak mi ani nedošlo, že se mi povedlo usnout vedle něj. Když jsem se ale otočil, čekal mě ten nejdokonalejší pohled na spící nádheru. Slabě pochrupoval, přičemž měl jemně otevřená ústa a usmíval se. Nejspíš se mu zdálo něco pěkného. Ani mi nedošlo jak dlouho zírám dokud Tae nepromluvil.

Tae pow

Už nějakou dobu jsem vzhůru ale užívám si, že se na mě můj Kookie kouká. Nebudu už trápit toho svého králíčka. ,,Baví tě to zlatíčko?" zeptal jsem se, aniž bych se pohl nebo otevřel oči. Lekl se tak moc, že málem spadl z postele, kdybych ho nechytil. Samozřejmě jsme hned propukli v záchvat smíchu, který velmi nečekaně skončil tím že jsem spadl a Kookie též, ale na mě. V tu chvíli smích ustal, jelikož nám došlo v jaké poloze se právě nacházíme. Oba jsme zrudli a Kookie se koktavě omluvil během toho, když se zvedal. Podal mi ruku, aby mi pomohl na nohy, což se ale opět zvrhlo v pád. Tentokrát na druhou stranu, přímo na postel a obráceně. Může mi někdo vysvětlit co se sakra pořád děje? A hlavně... CO SE MNOU SAKRA JE?  Už jsme tentokrát nebyli v takovém šoku, takže žádné další trapné chvilky, jen jsme se slabě zasmáli své nešikovnosti a s lehce růžovými tvářemi šli do kuchyně si dát nějakou snídani. 
Hned jak se nám podařilo něco vykouzlit jsme se rozhodli jít se projít, nakoupit a zase ke mě. Procházka dopadla tak že jsme potkali Hoseoka a zakecali se na dobrou hodinu minimálně. Po chvíli sezení spolu v parku a smání se na celý Seoul mě napadlo že by Hobi mohl jít s námi a můžeme si dát filmový maraton. ,,Kluci? Tak mi proběhlo hlavou... Hobi nechceš jít s náma ke mě a dát filmovej maraton?" tázavý pohled nasazen, očekávání odpovědi roste... ,,Proč ne? Na filmy jsem nekoukal už dlouho a trávit čas s tebou a Kookem zní taky fajn." opět se usmál až to zářilo jak slunce. Šli jsme tedy nakoupit různé věci na vaření ale i pití a brambůrky a nějakou čokoládu (však jednou za čas neuškodí) a vydali se domů. Hned jak jsem otevřel dveře se kluci rozeběhli dovnitř, sundali boty a už šlo slyšet jen jak skočili na gauč v obýváku. Zasmál jsem se jejich dětinskosti a pomalu šel do kuchyně udělat oběd a nasypat brambůrky. Během vaření mi kluci pomohli prostřít stůl a nachystat filmy.

Po obědě jsme už seděli u televize a kluci se už cpali brambůrkama aniž by film stihl začít. Všechno probíhalo jako vždy u filmového maratonu - koukání, jezení, pití, blbnutí. Až dokud mi Hobi neřekl jestli můžu na slovíčko... Nevěděl jsem co mi chce říct tak jsem samozřejmě šel i když mě nenapadlo proč to před Kookiem tajit.

Jk pow

Když zašli za roh a šlo slyšet zavření dveří v pokoji, neotálel jsem a šel za dveře poslouchat. Však přece co může být tak tajné abych to já nemohl vědět? Hned jak jsem přiložil ucho ke dveřím se mi ale začalo zatmívat před očima a chtělo se mi brečet. ,,No... Víš.. Tae já... Tě asi miluju." proč Hobi? Vždyť jsme se tak dobře bavili. Tae prosím... ,,Hobi? Promiň ale já už miluju někoho jiného. Nevím jestli i on mě ale já jeho nepřestanu. Doufám že se ale mezi námi nic nezmění..." Co to řekl? Miluje někoho jiného? Koho? Cítil jsem jak se moje srdce pomalu láme. Takže já u něj nemám šanci? A Hobi bude taky určitě hodně zlomený.
Rychle jsem šel do kuchyně abych zamaskoval to odposlouchávání... Nasypal jsem další brambůrky, nalil další džus. Za chvíli se kluci vynořili zpoza rohu, Hobi s viditelně uslzenýma očima a Tae s dost lítostivým pohledem. Zesmutněl jsem a zeptal se co se stalo... Však přece se nepřiznám že to vím ne? ,,S Hobim se rozešla přítelkyně a on nevěděl s kým si o tom promluvit... Bál se že by ses třeba mohl zlobit za to že kazí náladu tak to probral jen se mnou ale já vím že bys nic neudělal takže ti to můžeme říct." Jo aha... Lži... Čeho se bojí? Proč mi to neřeknou? Šel jsem za Hobim a objal ho. Přitom jsem mu zašeptal do ucha ,,Vím jak se cítíš, neboj bude to dobrý... Najdeš si lepší." No jo přetvářka... Ani jemu přeci nepřiznám co vím, ale aspoň jsem přiznal že vím jak se cítí. Taky doufám že to bude lepší... Hobi se rozhodl jít domů protože se z toho prý potřebuje vyspat, tak jsme mu v tom nebránili a vyprovodili ho. No musím uznat že na jednu stranu udělal Tae dobře... Aspoň mu neublíží víc tím že by s ním byl a pak ho odkopl.

Omlouvám se za dlouhou neaktivitu ale však to znáte... Škola, doma pomáhat rodině, přítel, škola, škola a zase škola... K tomu celkem málo nápadů na pokračování příběhu... Prostě hrůza no... Jako omluva kapitola co má přes 700 slovíček 💜 moc děkuji že tento příběh neopouštíte i přes tohle vydávání nevydávání... 💞❤️😘 Luv u
Krásný víkend přeji a papa u další kapitoly netuším kdy 💜.💙