TaeKook - láska od dětství {pozastaveno}

2.Kapitola

O 9let později

Už asi hodinu koukám na fotky s mým nejdražším kamarádem z dětství, který na mě už nejspíš zapomněl.

,,Už je to 9 let Tae, ale pořád mi chybíš... Pořád tě nemůžu dostat z hlavy. Proč to nedokážu obejít a najít si nové přátele? Co se se mnou stalo ten den, co si mě opustil? Už mi hrabe... Povídám si sám se sebou... Musím se z toho dostat, najít si nové přátele, začít nový život." Najednou mi došlo že jsem už 3 dny nespal, ale pořád jsem si nepřipadal unavený. Rozhodl jsem se že se půjdu projít a zkusím se vyspat.

Když jsem se procházel v parku, všiml jsem si letáku, který visel na lampě. 'HLEDÁME KLUKY, KTEŘÍ UMÍ ZPÍVAT, DO NOVÉ CHLAPECKÉ SKUPINY' stálo na tom kusu papíru velkými písmeny. Pod tím bylo menšími písmeny 'Kdo má zájem ať přijde na konkurz. Více informací na Bangtan.com' . Nevím co, ale něco mě na tom zaujalo. Vzal jsem si leták a šel rovnou domů. Sotva jsem přišel do svého pokoje, padl jsem na postel. Po těch 3 dnech na mě konečně padla únava. V leže jsem si sundal mikinu, ale na víc jsem sílu neměl. Během chvíle jsem usnul.

Na druhý den jsem se probudil totálně dezorientovaný. Nevěděl jsem kde jsem, kolik je hodin, co je za den, měsíc nebo rok, nic. Když se mi podařilo sednout si, natáhl jsem se pro mobil. Hned jsem si uvědomil že jsem prospal celých 25 hodin. Zvedal jsem ze země mikinu, a najednou mi vypadl z kapsy ten leták. Mikinu jsem hodil na postel a jako zhypnotizovaný jsem šel k počítači kouknout se na tu jejich stránku. První co mě praštilo do očí bylo to, že poslední den konkurzu je dnes. Přesněji za dvě hodiny. Myslel jsem že nemám šanci to stihnout, ale o kousek dál bylo, že je to jen kousek ode mě. Netuším co mě k tomu tak táhlo ale rozhodl jsem se to zkusit. Přece jen, chtěl jsem se vzpamatovat a dostat Taehyunga z hlavy. Stihl jsem se akorát vysprchovat, učesat a obléknout, když už byl čas jít. Vzal jsem si svoji oblíbenou bundu a mobil, a vyrazil jsem.

Byl jsem tam o 10 minut dřív, ale lepší než později. Na řadu jsem přišel jako čtvrtý. Když jsem odzpíval první písničku, která mi vletěla do hlavy, koukali na mě jako na zjevení a po chvíli mi řekli že pokud projdu tak mi do dvou dnů zavolají. Usmál jsem se, poděkoval a odešel jsem. Byl jsem si jistý, že nezavolají. Jakmile jsem přišel domů, trochu jsem si poklidil, najedl se a šel si zase lehnout. Během chvíle jsem spal jako zabitý.