TaeKook - láska od dětství {pozastaveno}

13.Kapitola

Tae pow
,,Hej Kookie? Dokoukáme ten film? Nestůj u těch dveří takovou dobu." Volal jsem na něj když už tam byl 5 minut. Nechápu proč tam postával, když Hobi už odešel. Když přišel všiml jsem si jeho zarudlých očí. ,,Tys plakal? Co se stalo? Sušenko moje pojď ke mě." Objal jsem ho a utěšoval slovy jako "ať se stalo cokoliv bude to dobrý" nebo "neplakej už" jenže jediné k čemu to pomohlo, tak k tomu aby se ještě víc rozplakal. Vypnuj jsem tedy rozkoukaný film a vzal Kookieho v náruči do postele. Tam jsem ho jen tiše objímal a snažil se nezačít plakat taky.
JK pow
Tae mě objímal a snažil se mě uklidnit jenže to nešlo. Kdyby jen věděl že ty slzy nechtěně způsobil on... Po rozloučení s Hobim jsem slzy neudržel a musel přestat když na mě volal Tae. Pomalu jsem cítil že mi slzy dochází jelikož už brečím moc dlouho a tak už jsem jen vzlykal a nezmohl se k sebemenšímu pohybu. Zavřel jsem oči a cítil že pomalu ale jistě upadám do říše snů.
Tae pow
Po nějaké době vzlyky utichly a slyšel jsem jen jeho pravidelné dýchání. Tolik jsem toužil slíbat mu ty slzy ze tváří a ukonejšit ho svou láskou, jenže jsem měl strach. Strach z odmítnutí. Jemně jsem ho líbl na tvář a s povzdychem se též ubral k spánku.

Ráno
JK pow
Sotva jsem otevřel oči, opět jsem je musel zavřít jelikož mě hrozně pálily od včerejšího pláče a ostrého světla. Na krku jsem cítil horký dech a přes pás jsem měl ruku. Došlo mi že jsem večer usnul opět vedle Taeho - v objetí. Pootočil jsem hlavu a otevřel znova oči. Měl jsem přímý výhled na jeho obličej. Z blízka. Do tváří se mi nahrnulo teplo a nutkání ho políbit sílilo. Rozhodl jsem se dát mu jen malinký polibek na ty nádherné rty. A tak jsem taky udělal. Mírně se ošil a já se lekl že jsem ho vzbudil a on zaregistroval co se stalo. Pak mě ale jen víc přitáhl do objetí, přehodil přes mě nohu a dál spokojeně oddechoval. Ulevilo se mi, ale začal jsem cítit potřebu na záchod. Jak se mám dostat z toho sevření? Opatrně jsem se pohl a pokusil se ze sebe sundat Taeho ruku. Vyšlo mi to až na třetí pokus. Už jen nohu.... Sakra jestli se probudí bude mi hrozně... Skoro už se mi to podařilo jenže se znova pohnul a jen si mě znova přitáhl do pevného objetí. Už se to nedalo vydržet tak jsem ho opatrně probudil. Tae jen zakňučel jak štěňátko, otočil se a opět usnul.

Tak jsem zpět... Škola je noční můra a život nuda... Jako vždy... Ale pro svoje zlatíčka ráda přidám kapitolu (I když jen cca 430 slov)... Snad budete rádi ^×^