Probudil mě otravný tón budíku. Řekl bych, že jsem usnul hned, jak jsem zalehl do postele. Podíval jsem se na něj a zamáčkl ho. Půl sedmé. Určitě mi ho nařídila Ann - však víte, abych si stihl sbalit věci do školy a zopakovat předměty, které dnes máme. A to samé, co jsem vám právě řekl, bylo napsané na malém papírku ležícím na mém stole. "Užij si první den v nové škole, vrátím se pozdě kvůli poradě. Jdi včas spát a nauč se. Ann xx". Přečetl jsem ho a vydechl. Samozřejmě jsem nic jiného ani od Ann nečekal.
Naházel jsem do sebe rohlík se šunkou a čaj, které byly připravené na stole v kuchyni, přikryté průhledným poklopem. Stejně jsem snídani moc nedal, jelikož jsem měl nervy. A podivně se mi svíral žaludek, což se mi snad nikdy nestalo. Maximálně když jsem chtěl dát pusu jedné holce, ale ona pak řekla, že nejsem její typ. A už tahle skutečnost mě donutila k tomu, že holky mě už od té doby ani nijak nepřitahují.
Po snídani jsem se vydal do koupelny. Měl jsem na sobě šedočerné školní kalhoty, tričko a kostičkovanou vestu. Takhle jsem chodil normálně oblečený. Sice jsem si připadal trapně, když na mě ostatní civěli jako na blázna, ale je to můj život a já se můžu oblíkat jak chci. Ikdyž pravda, tuhle uniformu mi nezařídil nikdo jiný než Ann. Své vlnité vlasy jsem si sčesal gelem dozadu a nasadil své brýle.
"To dáš, Hazz,"usmál jsem se na sebe do zrcadla a odešel do pokoje. Vzal jsem tašku, dal do ní svačinu a šel jsem k autobusové zastávce, jelikož mi moc času nezbývalo.
Super, už to začíná. Alespoň jsem si stoupl bezpečně daleko od ostatních studentů, kteří čekali na autobus stejně tak, jako já, a snažil se je nevnímat. Občas na mě ukázali a zasmáli se na můj účet, ale já byl zvyklý.
V autobuse jsem se posadil dopředu, kde bylo místo, a vyndal sluchátka. Můj pohyb se zastavil, když okolo mě prošel zhruba stejně starý kluk. Měl vlasy lehce rozcuchané, ale nad čelem se mu z vlasů dělala menší rampa. Byl oblečený v normálním triku s nápisem "Fuck You". Jakmile přešel moje sedadlo, všiml jsem si útlých jeanů a.. toho dokonalého zadečku. Olízl jsem si nenápadně své náhle vyschlé rty a snažil se mu už během cesty nevěnovat žádnou pozornost. Ale nedalo mi to. Samozřejmě, že jsem se několikrát otočil a ještě si ho prohlédl. Nemohl jsem se na něj vynadívat. Ale když se naše pohledy střetly těsně před zastavením autobusu před školou, celý jsem ztuhl. Měl nádherně jasné modré oči a ten úsměv, z kterého zářily jasně bílé zuby. Oh bože. Jsem ve škole, nebo v nebi?
