Sešel jsem dolů do kuchyně za Corinne, která mi právě dávala svačinu do igelitového pytlíku. Mělo to výhodu. Něvěděla - tedy doufám - jak jsem jindy vypadal, takže nemusela mít kecy o tom, co to mám za květák na hlavě. Ale mé přání se naplnilo a ona mi věnovala krátký úsměv. Slabě jsem se pousmál a vypil zelený čaj, který jsem měl připravený na stole. Taková péče se mi líbila, ale na druhou stranu, nechtěl jsem, aby hlídala každý můj krok.
"K svačině máš muffin. Včera jsem je pekla, tak jsem ti jich pár vzala. A máš tam i banán, ať jíš trochu zdravě. Slyšela jsem, že máš rád ledovou kávu, máš ji tam samozřejmé také,"usmála se, přičemž pozvedle sáček plný mých oblíbených dobrot a krabičku s nápisem Ice Coffee.
"Díky Cor," zarazil jsem se. "Mohu Ti řikat Cor, žejo?,"nadzvedl jsem obočí a hrnek uklidil do myčky.
"Jasně Harry,"úsměv jí z tváře opět nemizel.
Vzal jsem si od ní svačinu, poděkoval a uložil ji do tašky, která na mě čekala připravená v předsíni, kam jsem si ji dal. Z botníku jsem vytáhl All Stars Converse, které jsem na sobě neměl nejméně půl roku a nazul si je. Tašku jsem si přehodil přes rameno a rozešel se ven.
"Hezký den, Harry", křičela za mnou Cor. Pousmál jsem se.
"Tobě taky,"zabouchl jsem dveře a vydal se na autobus.
Dorazil jsem skoro pozdě, jelikož hned, jak jsem se zastavil pár metrů od ostatních, autobus se vynořil ze zatáčky. Ale i tak jsem na sebe strhnul pozornost. Většina studentů na mě koukala a usmívala se. Jiní si mě prohlíželi, také s úsměvem, ale zřejmě netušili, kdo jsem. V dálce jsem zahlédl Louise, jak dobíhá autobus. Nadechl jsem se, nastoupil, a posadil se. Dnes jsem na něj nekoukal tak, jako včera. Ikdyž jsem cítil, jak se na mě dívá, když prostupuje uličkou ke své partě, ignoroval jsem ho. Chtěl jsem si vyndat sluchátka, ale až teď mi došlo, že vlastně nemám mobil. Bylo by možné si vyndat z prasátka pár liber a koupit si MP3 přehrávač. Jo, to dneska udělám. Ještě že máma není doma a nemůže mi to zabavit. A co - sluchátka jsem si koupil sám, a přehrávač si také koupím za svoje peníze, tak mi do toho nemá co kecat. No ne? Tohle mi zabavit nemůže.
U školy jsem vystoupil jako jeden z posledních. Nevím proč, ale vždycky jsem se chtěl drát dopředu a vystoupit první. Dnes ale ne. Nějak mě to nelákalo. Vycítil jsem, jak na mě Tomlinsonova banda čučí, když jsem okolo nich procházel. Ignoroval jsem je, zastrčil ruce do předních kapes a šel do školy. Byli mi ukradení, obzvlášť po tom včerejšku.
"Harry?,"podíval se na mě Louis a doběhl mě. "Včera to bylo suprový, nechceš dneska jít zas? Mimochodem.. sluší ti to,"uculil se jako neviňátko.
"Ne,"odpověděl jsem chladně a vešel do školy.
"Proč?,"nasadil svůj herecký smutný výraz. Nadechl jsem se a otočil se.
"Tak ty se ještě ptáš? Práskneš mě tu policii a pak se ptáš? Jsi ubohej.. A i kdybys mi udělal cokoliv, tenhle názor si budu zastávat,"zamračil jsem se a otevřel svou skříňku. Do které jsem dal boty. Nadechl se.
"Nechtěl jsi, abyste měli průšvih vy, tak jsi to radši všechno svedl na mě. Měli jste to hezky promyšlený. To na takových magorech obdivuju. Ve škole jsou úplně levý, a když si něco zamanou, umí i logicky myslet."
"Drž hubu! Nikdo se tě na nic neptal!,"jeho svalnatou rukou mě přitiskl ke skříňce a chytil mě pod krkem. Krátce jsem zalapal po dechu.
"Jen říkám pravdu,"řekl jsem stiženým hlasem, jelikož jsem pořádně nemohl mluvit.
"Říkám ti, drž už hubu!,"zopakoval ještě hlasitěji.
"Tak to udělej. Zmlať mě, zamkni mě na záchody..,"podíval jsem se mu do očí. "Jen to udělej, když si srdce říká aby jsi stál za lží." V očích měl jiskry. Sepjal ruku v pěst a namířil jí přímo proti mému obličeji. Křečovitě jsem zavřel oči.. jo, fakt jsem se v něm zmýlil.
