"Slečna Stylesová?," zeptal se jeden ze strážníků Ann. Ano, přede dveřmi stáli dva muži v uniformách. Před naším domem měli zaparkované auto a jeden z nich držel v ruce sprej, kterým jsem po zdech "maloval".
Přikývla.
"Jste tedy matka Harryho Stylese. Dnes na něj byla podána stížnost, že ničil majetek města tímto,"do ruky jí podal sprej. Celý si ho zřetelně prohlédla a zarazila se na nápisu Majetek Harryho Stylese. Podívala se na mě vražedným pohledem.
"Jak si to jako představuješ? Nejdřív jsi drzý a pak tohle?,"zakřičela a ukázala na sprej, držíc v ruce. Tikal jsem pohledem mezi ní, policisty a sprejem. Nemohl jsem najít žádná slova.
" Jelikož je to poprvé, obdržíte jen pokutu. Příště už to bude odpracování a nakonec, jelikož je již tady Harry trestně odpovědný, může mu být odebrána svoboda, " oznámil druhý Ann. Vykulil jsem očka.
"Jdi do pokoje, promluvíme si potom,"řekla rozhodně a rázně Ann. Nadechl jsem se, otočil, strčil ruce do kapes a šel. V půlce cesty jsem se zastavil a otočil se.
"Kdo mě.. nahlásil policii?,"nadzvedl jsem obočí, a gesta Ann, že mám jít ihned do pokoje, jsem ani nevnímal.
"Podle telefonního čísla to byli Tomlinsonovi, myslím,"přikývl uznale menší. Pevně jsem sevřel rty, lehce přikývl a rozeběhl jsem se po schodech nahoru. Já jsem takovej pitomec.
Sedl jsem si na postel a složil hlavu do dlaní. Nebrečel jsem, jen jsem zhluboka dýchal a snažil si vše srovnat v hlavě. Super, takže Louis mě do toho zatáhl, aby z toho vyvázl bez poskrvnky, Ann si na mě pěkně zasedla a nechci vědět, co se stane, až s nimi dole domluví. Ale jedno jsem věděl - už nechci být ten hodný Harry..
"Děláš si ze mě srandu?!,"vlítla rozhořčeně Ann ke mě do pokoje a v ruce pevně svírala sprej. "Nejdřív si tu na mě dovoluješ kdoví co, a teď lítáš v každým průšvihu?,"zavrčela.
"V každým průšvihu? Cože? Fajn.. tak mi to jednou ujelo, a hned je konec světa!,"odkryl jsem si dlaně z obličeje a zamračil se.
"Nezvyšuj na mě hlas! Máš zaracha! Najdu Ti nějakou chůvu, aby se o tebe měsíc postarala. Nebudu riskovat další tvoje výkyvy nálad!"
"Chůvu?!," snažil jsem se to rozdýchat. "Mami já nejsem malej! Nepotřebuju hlídat!"
"Máš zabavený mobil, notebook i televizi. Jak jsem řekla, měsíc. Teď se mazej učit, jasné?!,"vzala mi notebook i mobil ze stolu a rozešla se dolů. Nezapomněla významně prásknout dveřmi. Sesunul jsem se na postel. Sice jsem si myslel, že brečet nebudu, ale teď jsem se někomu vybrečet na rameno vážně potřeboval. Že by své nové chůvě?
"Harry, vstávej,"probudil mě neznámý hlas. Pootevřel jsem oči a spatřil zhruba padesátiletou dámu. Dřepěla u mé postele a usmívala se. "Musíš do školy. Je sedm.. mimochodem, jsem Corinne, tvoje nová chůva,"opřela se o postel a vstala. Bože, Ann byla vážně rychlá.
"Harry, ikdyž to asi víte,"zamumlal jsem a sedl si na kraj postele. "Když dovolíte, rád bych se převlíknul,"řekl jsem chladně.
"Samozřejmě. Dole máš snídani i připravenou svačinu." odpověděla vstřícně a úsměv se jí ze rtů nijak neztrácel.
"Nemám hlad," odpověděl jsem stejnou barvou tónu, jako předtím, a ze skříně jsem vytahoval oblečení. Ale ne své každodenní, ale jiné. Protože teď jsem i já jiný.
Košili a jeany jsem položil na postel. Oblékl jsem si je a rozešel se do koupelny. Vlasy jsem si trochu pročesal, jelikož pár kudrlin bylo zacuchaných, a nechal je tak, jak byly - rozpuštěné. Místo brýlí jsem si vzal kontaktní čočky, uschované v jedné z přihrádek pod umyvadlem. Když jsem se na sebe podíval, nemohl jsem uvěřit svým očím. Už to nebyl ten šprt, který se rád učí. Byl jsem to já.
