Usedl jsem ke gauči a pustil si televizi. Nějak mě přešla chuť jít se učit, a to ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Znuděně jsem přepínal programy, až jsem narazil na Chipmunky. Pousmál jsem se a šel si udělat popcorn. Asi je divné, že se teenager v mém věku chová tak,.. dětinsky, že? Nemůžu za to, miluju animované filmy, ať už jde o již zmiňované Chipmunky, nebo třeba Rio, Auta.. Když se tak zamyslím, zní to divně. Ale mě se to líbí. Však ono mě to jednou přejde.
S plnou mísou americké dobroty s příchutí sýra jsem usedl zpět na své místo. Donutilo mě se usmát, když jsem uslyšel to slavné "Alvinéé".
Jakmile film skončil, konečně jsem se přinutil, vstal a šel se učit. Ikdyž jsme zítra psali jen z dějepisu, Ann by asi dostala infarkt, kdyby zjistila, že jsem se nepřipravil. Ne, nechtěl jsem riskovat to, že ji budu mít na krku. Najednou zachrastily klíče v zámku - Anne. Podíval jsem se tázavě na hodiny, jako bych se jich právě chtěl ptát na nějakou důležitou otázku. Teprve půl osmé, a ona je doma? Neříkala, že přijede dýl? U ní slova dýl znamenala tak v jedenáct hodin večer. Povzdechl jsem si.
Zanedlouho se už přiřítila ke mně do pokoje jako tsunami.
"Ty se teprve teď učíš?," pokrčil jsem rameny.
"Jakto, že jsi tu tak brzo."
"Porada byla krátká, jen mě tam přivítali, přidělili kabinet a různé sešity a tak. Nic jiného,"usmála se. "Ale stále jsi mi neřekl, proč se učíš tak pozdě?,"úsměv jí moc dlouho nevydržel.
"Nevím.. moc se mi nechtělo."Údivem otevřela lehce pusu a nadzvedla své husté, černé obočí.
"Cože? Tobě se.. nechtělo? Vždycky ses rád učil,"založila si ruce na prsou a čekala na mou reakci.
"Ne. Vždycky jsem se rád učil, protože jsem byl rád když si byla šťastná. Ale teď mi došlo, že mě tu zavíráš před světem. Nikdy jsem nebyl s kamarády ani venku."
"Nechtěl jsi chodit ven. Stačila ti naše zahrada."
"Myslíš si, že zahrada nahradí šest let mého života?,"zamračil jsem se a vstal rázem u stolu.
"Harry.." vydechla "vyřešíme to, ale v klidu."
"Bojíš se, že vyhraju, a budu chtít jet pryč. Ke svojí pravé rodině. Která mě má ráda takovýho, jakej jsem, a nesnaží se mě změnit. Že?,"podezíravě jsem se na ni podíval.
"Tohle už přeháníš, ne?..,"zřejme chtěla něco říct, ale vyrušil ji domovní zvonek. "Ještě jsme neskončili,"rozešla se dolů po schodech se mnou v patách.
Otevřela dveře a sjela pohledem dva muže, kteří tam stáli. A nevypadali zrovna mile.
Kdo myslíte, že tam byl? :)
