"Ahoj Corinne," pozdravil jsem mojí chůvu, jakmile jsem došel domů.
"Ahoj Harry. Jak bylo ve škole? ,"otočila se na mě od sporáku a usmála se.
"Ale jo fajn. Jen tam je jedna otravná učitelka,"pokrčil jsem rameny. "Seřvala mě za jedno blbý slůvko¨".
"Aha,"přikývla."Anne se vrátí až zítra večer, prý tam dneska u někoho přespí, jelikož zítra odjíždí už brzy ráno se třídou na nějaký výlet." Na výlet? Vždycky mě na školní výlety brala s sebou. Co se změnilo?
"Tak pokud s ní budeš mluvit, vyřiď jí, ať si to užije..,"otočil jsem se směrem ke schodišti, které vedlo do prvního patra. "A Cor?,"zastavil jsem se.
"Copak Harry?,"zamíchala vařečkou sýrovou omáčku.
"Mohl.. bych jít dneska ke kamarádovi? V pět? Musíme mu pomoct s úkolem do dějepisu,"řekl jsem sebejistě.
"Samozřejmě, ale do devíti budeš doma, jelikož za tebe jsem teď zodpovědná já. Ano?," otočila se na mě a usmála se.
"Okey. Díky!,"rozešel jsem se po schodech nahoru, hodil tašku pod stůl a posadil se na židli. Bylo půl čtvrté. Zatím jsem se rozhodl udělat úkoly na zítřek. Vyndal jsem z tašky sešit, ze kterého vypadl menší papírek. Sešit na matematiku, jak se tam vzal ten papírek? No jo vlastně, o matice jsem šel na záchod, tudíž... mi ho tam někdo musel dát. Rozbalil jsem ho a pečlivě se na něj podíval.
"Těš se na dnešek, muhah. xx".
Nevím, kdo mi to psal, ale na Louisův styl psaní to nevypadalo. Tak, kdo teda? Dál už jsem nad tím nějak moc nepřemýšlel a pustil se do úkolů a učení. Zítra jsme psali pololetku a já se nějak naučit musel. O půl páté jsem odložil sešit a oblékl se. Pak jsem se rozešel dolů, rozloučil se s Cor, obul se a vyšel ven. Před dveřmi ležel dopis od Louise. Dalo se to lehce zjistit - For Harry, from Louis. Otevřel jsem ho. "Přijď prosím ke mě domů, nestíhám, tak si pustíme domácí kino nebo se domluvíme. Děkuju. Louis". Asi věděl, že nemám mobil. Dopis jsem složil a schoval do kapsy a rozešel se k němu domů.
Zazvonil jsem u dveří a čekal, až mi někdo otevře. Dveře se otevřely a v nich se objevil Max. Čekal jsem Louise,ale, co u něj doma dělá Max?
"Kde je L..,"nedořekl jsem, zacpal mi dlaní pusu, vtáhl mě dovnitř a přivázal k židli. Trhal jsem sebou, ale bylo to k ničemu. Max byl obránce na fotbalu, a ačkoli to nebyl kapitán, byl víc oblíbenější, než Louis. Vyděšeně jsem se na něj díval.
"C-co je?,"zašeptal jsem. Uhodil mě pěstí do tváře. Okey, rozhodl jsem se mlčet.
"Nebudeš s Louisem nikam chodit! Nebude buzík jako ty! Nejsme blbý, abysme to neviděli!,"zase mě flákl, a já vyplivl krev.
"Počkej.. ty to nechá-,"zase jsem to nedořekl, tentokrát jsem to schytal do břicha, přesně do jizvy, kde jsem měl vyoperovaný slepák. Sykl jsem bolestí.
"Tohle si odskáčeš!,"podíval se směrem ke dveřím do kuchyně, kde stál Louis a držel malý nožík. Max kývl směrem ke mě a on se tam rozešel, jak jeho pejsek. Nasucho jsem polkl.
"L-Louisi?,"oči se mi naplnily slzami.
"Sorreh, Styles..,"zamumlal a blížil se ke mě. Max mi mezitím přiložil kapesník s nějakou látkou k nosu, a já usnul..
Probral jsem se až večer, očividně na jejich zahradě, posadil jsem se a sykl bolestí. Celé břicho a krk jsem měl pomalované krvavými čárami od nože, bolel mě celej člověk od ran od Maxe, ale to, co mě bolelo nejvíc, bylo srdce. Podíval jsem se na hodinky. Půl desátý. Do háje.. Vstal jsem a rozešel jsem se domů. Z očí se mi valily slzy.. ne za ty rány a jizvy. Ale za bolest, kterou mi Louis způsobil..
