Chci vás upozornit, že mažu každý název kapitoly.. dochází mi slova no :D. 2 000 přečtení :33 Thanks! Tak, jde se na to!
Došel jsem domů. Bylo zamčeno, což mě překvapilo. Corinne tam se mnou bývá až do večera, někdy tam i přespí, když jsem doma sám. Chová se jak moje babička. Ikdyž si svou babičku pamatuju jen z fotek, kde jsem byl malý a hrál si na pískovišti před jejím domem. Nebo mě houpala na polorozpadlé houpačce, která vypadala, že když do ní foukne větřík, spadne. Pousmál jsem se nad tou představou a vešel. Zkopnul jsem boty z nohou a šel do kuchyně. Měl jsem strašlivý hlad. Hned po škole jsem šel do pekárny, a ani neměl ve škole oběd. Vaří tam pěkné blivajzy..
Strhl jsem z ledničky papírek a přečetl si ho. "Moje dcera je v nemocnici, srazilo ji auto. Jela jsem za ní. Přijedu asi až v noci. Jdi včas spát, večeři máš v mikrovlnce,"přečetl jsem si nahlas a podíval se na mikrovlnku. Corinne neměla čas, a tak tam nechala jen suché špagety. Ani se jí nedivím. Taky bych pospíchal, kdyby se někomu z mých blízkých něco stalo. Ohřál jsem si je, dal si na ně kečup a nastrouhal sýr, sedl si ke stolu a začal jíst. Upřímně? Byl jsem jako malé děcko. Kečup jsem měl až na nose. Vždycky, když jsem do sebe elegantně špagetu, která mi vyčnívala z pusy vtáhnul, plácla mě někde v okolí mých úst do kůže a zanechala stopu od kečupu. Když jsem nádobí umyl a podíval se na sebe do zrcadla, musel jsem se zasmát.
Pak jsem se šel chvilku učit. Moc jsem tomu ale nedal. Měl jsem plnou hlavu Louise. Jeho slova - že jsem si to posral - mi pořád zněla v hlavě a já je odtamtud nemohl dostat. Nevěděl jsem, co mi chce udělat, ale bylo to asi něco mnohem horšího, než co se mi stalo doteď. Chce mě snad zabít?
Večer jsem si udělal popcorn, lehl si do postele a pustil si na notebooku Scary Movie 4. Nemohl jsem přestat cpát se sýrovým popcornem. Jen, když se mi zdála scéna obzvlášť hrůzostrašná nebo něčím zajímavá, jsem pootevřel pusu a tupě zíral.
Když film skončil, položil jsem noťas na noční stolek a zhasl lampičku. Znenadání mi na parapet začaly ťukat kapky deště. Do té doby všechno bylo fajn, ale pak se to změnilo. Místo samotného deště přišla i pěkně silná bouřka. Dešťové kapky vystřídaly rozehřáté kroupy a silně bubnovaly na můj parapet. Blesky osvěcovaly můj pokoj. Bohužel jsem měl jen záclonky, žádné žaluzie. A pak.. silně uhodilo vedle domu, až jsem se pořádně zachumlal do deky. Následně se zase objevil blesk, který osvítil přímo do mého pokoje siluetu chlapce. Lekl jsem se. V ruce něco držel, ale ze stínu jsem nevěděl, co to bylo. Vstal jsem, opřel se zády o stěnu vedle okna a vykoukl jsem ven. Na zahradě stál Louis. Zřetelně jsem viděl jeho obličej, když ho znovu osvítil blesk. Pak byla zase tma. Obět se blýsklo, ale nikdo tam nestál. Srdce se mi roztlouklo, jako kdybych se ocitl v hororu a stal se obětí masového vraha. Zalehl jsem do postele a snažil se uklidnit. Třeba se mi to všechno jen zdálo. Ale asi ne. Klika od mého pokoje lehce zaskřípala a dveře se pootevřely. Přetáhl jsem si přes hlavu deku a celý se klepal. Doslova jsem se modlil, ať tuhle noc přežiju..
