Maïa

Häku, město elfů

Příběh podléhá autorským právům, a proto si nepřiji, aby byl kdekoliv zveřejňován, či jakkoliv šířen bez mého vědomí. Postavy jsou též moje vlastní. Děkuji © Eldest16 2014-2015

Zdarec, jsem Maïa a jsem....elfka. Žiju v elfím městě jménem Häku, které leží uprostřed Západo-finského lesa. Nejsem moc přátelská, takže jediným mým přítelem je můj drak Ondska. Vyhrála jsem ho v Taistelu, což jsou takové elfí závody, které se konaj jednou za dva roky.

V Häku je jen pět draků. Timantti, modrá dračice s fialovými drahohokamy na kůži, která patří Ivaïn, černovlasé elfce. Ivaïn je mág, takže pro ni nebylo těžké najít dračí vejce. Další je tu Palo, červený drak s velkými svěle šedými rohy. Jeho majitel je Sita, hnědovlasý elf válečník. No elf. Jeho matka je sice elfka ,ale zato jeho otec je člověk, takže Situ nemám moc v lásce, je přece jenom napůl člověk a já lidi nesnáším. Je tu ještě Ruskea ,modro-bílý, červenooký a nejstarší drak. Patří Helmovi, králi elfů.

Předposlední je Ylpeä, zlatá dračice, nejvzácnější ze všech draků. Její majitel? Kdo jinej než rozmazlenej synáček pana krále, blonďák Retös. A nakonec, ten nejstatečnější, nejkrásnější a nejvznešenější drak široko pod sluncem. Já vím, přeháním, ale kdoby ne? No prostě, je to černo-měděný drak jménem Ondska. Můj drak.

Město Häku, to je můj domov. Už po staletí tu žijí elfofé a jejich draci. Vládne nám král Helm a jeho povedený synáček Retös. Královna zemřela před rokem. Byla mladá a nikdo jsme nezjistili důvod její smrti. Máme tu i suturi, to je takové elfí vojsko. Bohužel jsou ve městě jen dva průzkumníci, a to já a Limefis, starší elf. Je mamky nejlepší přítel a můj už vlastně taky. Někdy je na nervy být celý den s paličatým drakem. Prostě abych to shrnula v sutori být prostě musím.

A konečně ke mně. Na elfa mám poněkud krátké, hnědé vlasy, za čož mě hodně elfů odsuzuje. Jsem průzkumník a umím velice dobře střílet s lukem. Moje mamka je mág a díky ní umím pár kouzel, ale nic extra. Taťka byl průzkumník jako já, byl skvělej. Ano byl. Zemřel při jedné výpravě do ,,lidského'' města. Zabili ho lidé, sice nevím jak, ale řekli mi, že jeho poslední přání bylo, abych zabila každého člověka, který mi přijde do cesty. A zatím jeho přání plním. No a teď k Ondskovi. Je to můj jediný přítel a opravdu mi to stačí. Jak už sem řekla, vyhrála jsem ho v Taistelu přede třemi roky. Stále si pamatuju každičký detail závodu.