Maïa

Pravý přítel? 1/2

Tuto kapitolku bych chtěla věnovat Jusees, protože si moc cením její zprávy, kterou mi napsala. Jsi fakt skvělá a tvůj příběh je fantastický! :)

,,Maïo, Maïo, prober se!´´ křičelo na mě několik hlasů. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Viděla jsem čtyři rozmazané tváře. Zamrkala jsem a pomalu si sedla. Začala jsem si mnout krk, protože jsem stále cítila silný stisk.

,,Dobrý?´´ zeptal se Sita. Kývla jsem hlavou a podívala se na otevřené mříže. Retös mi pomohl na nohy a já se pomalu vydala za svým zachráncem. Stoupla jsem si vedle černovlasého elfa a objala ho.
 ,,Díky´´ šeptla jsem a své objetí ještě víc zesílila.

,,Ehmmm´´ vyrušil nás Retös a vražedně se na Tauriona podíval. ,,Deme´´ řekl a chytil mě za ruku. Taurion zůstal stát na místě a jen se na nás koukal. Vytrhla jsem se Retösovi a vrátila se pro Tauriona. ,,Dělej deš s náma´´ řekla jsem a chytla ho za ruku. ,,Ne´´ podíval se na mě těma svýma zelenýma očima. ,,Deš´´ ukončila jsem to a násilím ho vyvedla z cely.

Retös byl naštvaný a vyběhl po schodech jako první. Běželi jsme za ním připraveni k boji. Vyběhla jsem ven a oslepily mě silné sluneční paprsky. Probralo mě cinknutí meče. Vrhlo se na nás několik vojáků. Začala jsem bojovat. Tentokrát už jsme nemohly prohrát. Vhrhnul se na mě jakýsi vousatý tlustý chlapík se sekerou v ruce. Otočil se a seknul mě du ruky.

,,Jau´´ sikla jsem od bolesti. Teď jsem se pořádně naštvala a ránu mu oplatila s naprostou přesností. Sekla jsem ho i do druhé ruky a nakonec mu probodla srdce. Kolem mě proletěl meč a zarazil se jinému vojákovi do hrudi. Proběhla jsem kolem několik mrtvých vojáků a běžela dál do stájí. Zneškodnila jsem několik stráží a odvázala naše koně. Zanedlouho jsem seděla na malém plávákovy a vedle mě běželo zbytek našeho stáda.

Doběhla jsem do středu náměstí, kde se odehrávala bitva a lukem sestřelila jednoho z vojáků. ,,Dělejte!´´ křikla jsem aby si mě ostatní všimli a mohli jsme tak co nejryhleji utéct. Každý nasedl na svého koně, akorát Taurion musel na mého.

Kopla jsem koně do slabin a rychle jsme se vracely do lesa. Jeli jsme až hluboko do lesa a vůbec jsme se neotáčeli. ,,Počkejte´´ řekla jsem udýchaně. ,,Nikdo nás přece nehoní´´ vydechla jsem. Všichni se podívaly za sebe, ale po vojácích ani památky. ,,To je divný´´ poznamena Ivaïn.

,,Ježiši Kriste!´´ řekla jsem zděšeně. ,,Co se děje?´´ leknul se Retös a seskočil z koně. ,,Zapomněli jsme tam Becky!´´ křikla jsem. Jak jsme na ni mohli zapomenout! ,,Vrátím se´´ řekla jsem a nasedla na bělouše.

,,Maïo!´´ slyšela jsem za sebou naštvaného Retöse¨, ale ignorovala jsem ho. Vrátila jsem se do města. Koně jsem zavázala na okraji lesa a pomalu se plížila zpět do cely. Kupodivu tam nikdo nehlídal, ale přesto jsem byla ve střehu. Potichu jsem seběhla schody a zkontrolovala cely. Becky tam nebyla! Najednou jsem slyšela silné zařechtání.

,,Becky´´ šeptla jsem a rozeběhla se za koňským řechtáním.....

Omlouvám se, že je tahle část kratší, ale bude ještě pokračovat, takže se těšte. Vím, že mě zabijete, že jsem to zase ukončila tak napínavě :D , tak se omlouvám. A jako obvykle se omlouvám za chyby a s těma uvozovkama..vim, že je píšu blbě..ještě to takhle párkrát napíšu, ale pak to všechno opravím, tak se na mě nezlobte :) . A už se píše nová část k DB (byla rozepsaná dřív než tahle :D ), tak se těšte a tu druhou čás této kapitoly přidám tento týden...doufám :D .