Maïa

Ježek v kleci

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat CurlySue73. Během několika krátkých zpráv jsem poznala skvělého člověka a jsem za to ráda. Díky. A ještě bych chtěla poděkovat Domče ( dominika162 ) za jméno Taurion :*.

Seděla jsem na ledové zemi a nepřítomně hleděla na kamennou zeď. Dlouhodobé ticho však přerušilo něčí, hlasité odkašlání. ,,Co je ´´ řekla  jsem nevrle. ,,Co je?´´ ozval se znovu stejný hlas. Tentokrát jsem to nevydržela a začala jsem se hádat. ,,Jak co je? Já snad můžu za to, že jsme tady zavřený jak nějakej ježek v kleci? ´´ vyprskla jsem nenávistně. ,,A já snad za to můžu? ´´ zeptal se Retös. ,,No jasně, že můžeš! Pan chytrej chtěl přece improvizovat! ´´ zvýšila jsem hlas. ,,Jak chtěl? Bylo to nerozhodně a vy jste to odsouhlasily!´´ zařval na mě. Začali jsme se nesnesitelně hádat, až se před mřížemi objevili stráže a odvlekli mě do vedlejší cely k tomu, neznámému. Strčili mě dovnitř a já zakopla o nerovnou zem a spadla jsem přímo na nos.  ,,Jau!´´ vykřikla jsem a naštvaně si přitom mnula nos, aby mě tolik nebolel. ,,Hej!´´ zařval Retös výhružně a střáže se leknutím otočily. Naštvaně se na něj podívali a pomalu odešli. Stále jsem si mnula nos, když jsem vstala a mé oči se zastavily na té samé postavě, kterou jsem zahlédla již při našem příchodu. Opatrně jsem postavu sledovala, ale ani se nepohnula. Rozhodla jsem se jít k ní. Opatrně jsem našlapovala a čím dál tím víc jsem se blížila k siluetě. Byla jsem asi metr před ní, ale stejně jsem onomu neznámému neviděla do tváře. Opatrně jsem si vedle ní sedla a ruce jsem si položila na skrčená kolena. Postava se stále nehýbala. Dlouze jsem si oddychla a lekla jsem se, když mě chytla něčí ruka a pevně mě držela. Snažila jsem se z toho dostat, ale stisk nepovoloval. Teprve teď jsem mu viděla do tváře. Byl to elf. Měl zvláštně zelené oči, delší černé vlasy,  o něco kratší než já, husté obočí a několik šrámů a jizev po celém obličeji. Působil zle a nebojácně, ale v jeho očích byl vidět strach. Sice nevím z čeho, ale ta jiskra co měl v očích byla jasná. Dlouho jsem se mu dívala do očí a on mě po nějaké chvíly pustil. Rychle jsem odtáhla ruku a truchu si od něj odsedla. ,,Maïo?´´ ozval se Sita, který byl opřený o kovové mříže. Vstala jsem a sedla si naprati němu. Přisedl si i Retös s Ivaïn a dělila nás jen pevná ledová mříž. ,,Jak to vymyslíme?´´ zeptal se Sita, očividně myslící na náš útěk. Ivaïn vstala a zkoušela různé skulinky a díry, které by mohla kouzlem zvětšit. ,,Nemůžeš ty mříže jednoduše ohnout?´´ zeptala jsem se směrek k Ivaïn. ,, Znám sice kouzlo, ale nemám takovou sílu, abych to dokázala´´ dořekla zklamaně. Tázavě jsem se podívala na Becky, která se na mě smutně podívala a váhavě ukázala na tajemného elfa. Rty jsem jí naznačila, že je to špatný nápad, ale ona znovu ukázala na postavu v rohu. Vstala jsem a odvážně jsem se k němu vydala. Tentokrát jsem ho chytla za ruku já a on prudce zvedl hlavu s tím svým, skelným pohledem. ,,Jak se jmenuješ? ´´ zeptala jsem se, ale on se jen snažil vymanit z mého sevření. Chytla jsem ho pevněni a zeptala se znuvu. Tentokrát odpověděl. ,,Taurion´´ řekl, prudce trhnul rukou a já ho pustila. ,,Pojď ´´ řekla jsem a vracela se k ostatním. ,,Kam?´´ zeptal se tajemným hlasem. ,,Pomoc nám s útěkem´´ řekla jsem, ale on se jen posunul a znovu se opřel o zeď. ,,Tak nic´´ pronesla jsem a vrátila se na své místo. ,,Tak, co jste vymysleli?´´ zeptala jsem se. ,,Budeme improvizovat´´ řekl Retös a rozesmál se. ,, Mě to moc vtipný nepřijde´´ přidala se Ivaïn na mou stranu a on se přestal smát. ,,A co Amen?´´ přerušila chvíli ticha Becky. ,,Řikal, že když se do dvou dnů nevrátíme přijde pro nás´´ odvětila jsem. ,,No, tak na něj můžeme počkat!´´ řekl nadšeně Sita. Všichni jsme ho zmrazily pohledem a on ze svého nápadu ihned sešel. Z chodby, která vedla k našim celám byly slyšet kroky. ,,Teď mě něco napadlo! Ivaïn vykouzli nademnou nějakou záři! ´´ řekla jsem tak, aby mě slyšeli jenom oni. Ivaïn na mě nechápavě hleděla. ,,Dělej!´´ šeptla jsem. Konečně zvedla ruce a nad mojí hlavou se objevila modro-bílá záře. Začala jsem křičet jakoby se mě zmocnil nějaký démon. Kroky se začaly zrychlovat a zanedlouho k nám dorazili dva střážní. Začala jsem se chytat kolem krku jakobych se dusila a vydávala ze sebe všelijaké podivné zvuky. Vojáci na mě vystrašeně koukali a já se rozeběhla proti nim a zastavila se těsně před mřížemi. Stráže leknutím uskočili. ,,Dělějte něco!´´ probrala se Ivaïn a já zavřela oči a spadla jsem na zem. ,,Proboha ona nedýchá!´´ slyšela jsem ustrašený hlas vojáka a následně na to cinkání klíčů o kovové mříže. Uslyšela jsem vrznutí mříží a ucítila jsem teplý dech blízko svého krku. To byla moje chvíle. Otevřela jsem oči a rychlostí blesku jsem chytla vojáka pod krkem. Začal se dusit a já ho loktem praštila do obličeje, což ho na chvíly omráčilo. Vstala jsem a udeřila druhého vojáka do břiha. Zabývala jsem se jedním vojákem a úplně zapomněla na druhého, který mě chytl kolem krku a pevně mě držel. Tentokrát jsem se dusila já. Prudce jsem hodila hlavou za sebe, ale voják uhnul a svůj stisk ještě zesílil.  Už jsem zavírala oči, když kolem mě prosvištěly dvě šipky. Vojákův stisk náhle povolil, ale já už stejně upadla do bezvědomí...

Tak je tady další kapitolka ! Omlouvám se za chyby psala jsem to v půl jedenáctý v noci, takže už mi to nějak nemyslí...teda na pravopis. Na ten mi to ostatně nemyslí nikdy :D Doufám, že se Vám tahle kapitola líbila a vote či komentík potěší :) Díky