Maïa

Aréna draků

Tuto kapitolku bych chtěla věnovat LenkaJIkov.Je skvělá a díky ní jsem se rozhodla napsat další kapitolu a také vůbec psát dál celou tuto knihu.Děkuju ti.

Několik dní po Taistelu jsem se rozhodla, že si svého draka pořádně vycvičím. Nenapadlo mě nic lepšího než jít do naší ,,malé´´ arény.No aréna.Je to vlastně malý oplocený pozemek uprostřed hustého lesa.Je určen především pro výcvit draků a k přípravám k boji.Jako malé jsem sem chodívala s taťkou a teď i s Limefisem.Lim,jak jsem mu občas řikala,byl pro mě jako náhrada za otce a navíc se měl k mamce.Nejsem proti jejich svatbě,ale sourozence bych nestrpěla.Obzvlášť ne mladšího.Ráno jsem musela vstát brzy,protože jsem měla ranní hlídku.Tohle na mě padne jednou za měsíc.No nic,aspoň si vyrobím nové šípy.Oblékla jsem se a vyrazila k malé skále,na které je nejlepší výhled.Ondsku jsem nechal doma,protože kdyby se něco stalo,nestíhala bych ještě hlídat neposedné dráče.Jako obvykle se nic neděloa já si vyrtobila několik šípů.Jediné co mě přerušilo od práce,bylo probíhající stádo Vihreäí.Vihreä je zvíře podoné koni,akorát je celé zelené,místo hřívy má kapradí,oči má čistě bílé a místo kopyt mají tygří tlapy.Jsou to mirumilovná zvířata,ale jen do té doby než jim useknete ocas.Zní to divně,ale většina mých jizev je právě od nich.

Právě jsem zkoušela velikost nového šípu,když mě přišel vystřídat Limefis.Usmála jsem se a hned běžela za svým drakem.Vrazila jsem do dveří a vyběhla schody do svého pokoje.Ondska spokoje podřimoval na ovčím rounu.Opatrně jsem ho vzalo do náruče  a on se probudil,což byl můj cíl.Hlasitě si zývl vyskočil mi z ruky na zem.Koukla jsem na něj a rozeběhla se zase dolů,nespokojeně mě následoval.Mamka mu připravila čerstvou ryby,kterou vmžiku snědl.Dala jsem k němu ruku a on mi po ní vyšplhal za krk.Mávla jsem na mamku a vyrazila do arény.Cestou jsem přemýšlela kolik tam bude lidí a jestli tam vůbec někdo bude.Nejradši bych tam byla sama.Asi za půl hodiny jsme přišli k aréně.Ze vnitř se ozýval cinkot meče.Vešla jsem dovnitř a spatřila Situ s Ivaïn,která ne mě nadšeně mávla.Za tu dobu jsme se hodně sblížili.Se Sitou jsme tvořily nerozlučnou partu.Chvíly jsme přemýšleli o vícviku našich draků.,,Řiká se ,že jen někteří draci budou chrlit oheň´´začal novou debatu Sita.,,Jo,zajímalo by mě,kdy se na to přijde´´odpověděla jsem mu.Ivaïn se na nás nechápavě podívala.I přesto,že jsem ji měla ráda,tak mi furt připadala troku namyšlená.A kdo vlastně neni?,,Ježiši,už vás zase musím poučovat´´pronesla.,,Si zvykneš´´ušklíbl se Sita.Začala nám tedy vysvětlovat,že oheň chrlí pouze draci nikoliv dračice.Zjistí se to zhruba po měsíci narození mláděte a samozdřejmě u toho musela mít ten svůj inteligentní výraz.Po nějaké době skončila svou přednášku a my byla možná až moc spokojeni.Už byl čas na výcvik našich dráčků a zjišťování jejich dalších schopnstí.

Tak doufám,že se vám tato kapitolka líbila a dělám věnovačky,tak si pište :)