Maïa

Temný les

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat Etallfa . Moc si mě svými komenty potěšila a ne jen tím :) .

O 7 dní později

,,Co ruka?" zeptal se Retös, aby prolomil dlouhou chvíli ticha.

,,Už nebolí" poznamenala jsem a nadechla se čerstvého vzduchu. Byl to týden, co jsem naposledy byla venku, a to ještě v noci a bez dovolení. Máma mě přes den stále hlídala.

Mlčky jsem kráčela měkkou trávou a stále si promítala scénu z té noci. Noci, které jsem, zřejmě naposledy, viděla Tauriona.

,,Proč jsi za mnou nepřišel? " zeptala jsem se a očekávala odpověď.

Retös kopl do malého kamínku před sebou a moji otázku ignoraval.

,,Sita s Ivaïn u mě byli několikrát, ale když jsem se zeptala na tebe, nic nevěděli" pokračovala jsem.

,,Nemohl jsem přijít" odvětil.

,,Proč? " zeptala jsem se zvovu.

,,Měl jsem nějaké povinnosti" odseknul a přelezl pařez, který mu stál v cestě.

Po zhruba půl hodině cesty, jsme dorazili k menšímu jezírku, u kterého jsme se posadili.

,, Retösi" odmlčela jsem se. ,,Proč si se pro mě do toho vězení nevrátil ty, ale poslal si Tauriona? " zeptala jsem se se slzami v očích.

,,Sám se nabídl" odpověděl krátce.

,,Ale měl si pro mě jít ty, jsem přece tvoje! " při těchto slovech už jsem brečela.

Retös mlčel a odmítal se mi podívat do očí.

,,Ty bys mě tam nechal" poznamena jsem a upřeně se na něj zadívala.

,,Tak to není Maïo" řekl.

,,A jak to teda je?" opáčila jsem a stále jsem z něho nespouštěla oči.

Mlčel. Konečně mu došlo, že mám pravdu. Nepřítomně jsem se zahleděla na třpytivou hladinu jezera. Sluneční paprsky se od něj odrážely jako od zrcadla.

,,Tak aspoň přiznej, že si se bál" řekla jsem už s klidem.

,,Nebál" řekl hrdinsky.

,,Tohle nemá cenu" ukončila jsem nekonečnou debatu a vrátila se zpět domu.

,,Ahoj Ondsko" přistoupila jsem k drakovi a přátelsky ho podrbala po hlavě.

,,Poslední dobou jsme si spolu moc neužili, co?" zasmála jsem se a drak si uraženě odfrknul.

,,Ale noták, nedělej uraženýho" nadkla jsem ho.

,,Proletíme se?" zeptala jsem se a drak se začal neposedně vrtět.

,,Kam letíte?" zeptal se Limefis, který právě vyšel z domu.

,,Ještě ani nevím" odvětila jsem a vduchu přemýšlela, kam by jsme mohli.

,,Ale já to vím" pronesla mamka, když zavírala dveře. ,,Vezmeš nás k babičce" dokončila a pohladila Ondsku.

,,Proč ne" řekla jsem a přinesla sedlo.

Zanedlouho jsme už letěli nad Západo-finským lesem. Je to ten nejkrásnější pohled, co znám. Vysoké stromy se pod námi rozprostíraly, jako obrovský zelený koberec.

Přistáli jsme u jezera a zašli do strážní věže, vyřídit pár maličkostí. Heslo zůstávalo stejné. Ondsku jsme nechali u jezera a pokračovali jsme po svých. Došli jsme k babiččině domku a zaklepali na vstupní dveře.

,, Už běžím! " ozvalo se zevnitř a následně se dveře otevřeli.

Babička nás všechny objala a pozvala nás dál. Posadili jsme se ke stolu a dostali šálek zeleného čaje s bábovkou.

,, Co je nového? " zeptala jsem se a pohladila Orlina, který se mi otíral o nohu.

,, No " začala babička ,, dějí se tu velmi zvláštní věci" dokončila.

,, Jaké? " zděsila se máma.

,, Konec našeho lesa" odmlčela se ,, je jakoby napaden zlími silami. Jakousi černou magií"

,, Něco už jsem zaslechl" přiznal Lim.

,, Zvířata odtamtud utíkají, všechno se tam změnilo. Celá krajina je zahalena temnotou. Je to tam velmi nebezpečné" dopověděla babička

,, Slyšíš Maïo, za žádnou cenu tam nechoď!" řekla výhružně máma.

Jen jsem se napila čaje a zakousla se do bábovky.

,, Nevadilo by, kdybych už šla? Slíbila jsem Ondskovi, že se proletíme" zeptala jsem se po chvíli a odložila jsem šálek.

,, To víš, že ne" usmála se babička a objala mě.

,, My se domu projdeme, nemusíš se pro nás vracet" dodala mamka a já vyšla z domu.

Šla jsem ale opačným směrem. Kdyby se o té záhadě nezmínili, vůbec by mě nenapadlo tam jít. Teď jsem tam prostě musela. Běžela jsem přes les až na jeho konec. Nic záhadného jsem nepotkala. Až do té doby, co jsem dorazila k okraji lesa.

Celá krajina vypadala podobně jako z mého snu. Stromy byly ohořelé, tajemné. Všechno bylo vzhůru nohama. Rozhlížela jsem se po zničené krajině a narazila jsem na starou polorozpadlou chatku.

V hlavě se mi okamžitě vybavila slova:

,, Tak mi aspoň řekni odkud jsi......
To pořádně nevím ani já, ale většinu času trávím na stejném místě, jako tvoje babička....."

Zrychlil se mi dech a srdce se mi hlasitě rozbušilo. Z chatrče se ozvalo hlasité zaskřípání dveří. Srdce se mi rozbušilo ještě víc. Na prázdno jsem polkla a podívala se na tmavou siluetu vycházející ze dveří. Náhrdelník na mém krku začal modře svítit.

,,Taurione..." vydechla jsem.

Ták se mi konečně podařilo nahrát a hlavně vytvořit to video :D . Vim neni nic extra, ale aspoň víte, jak má kdo vypadat :D Jo a Sita je asi určitě z knížky Hraničářův učeň, což jsem nevěděla, takže aby jste si nemysleli, že kradu postavy :D Ale mně se prostě líbil :D A jako obvykle se omlouvám za chyby :D A děsně mi vadí jak se tam pak ukáže to cizí video -,- :D