Maïa

Babička

Věnováno Ortaine! Jsi skvělá, díky za všechno! :)

A taky děkuju Barunce, která mi vymyslela jména pro Karpa (kočky) :*

Ráno jsem vstávla brzo,kvůli,již obvyklé,ranní hlídce.Naštěstí jsem včera usnula brzo a nejsem vůbec unavená.Vylezla jsem z postele,oblékla se a sešla jsem schody.V kuchyni na mě čekaly,právě dodělané,palačinky.Ani jsem si je nevychutnala a hned jsem je zhltla.,,Tak co, chutnaj?´´ ozval se milý maminčin hlas.,,Výborný´´ řekla jsem s plnou pusou.,,Limefis na tebe čeká u Ondsky!´´ řekla, když vcházela do dveří.Ježiš já na to zapomněla!Lim slíbil Keïlovi, že přivezeme nové násady na meče, ale já mám jít s Retösem ven!No ne, že bych se do toho nějak hrnula, ale bylo mi to blbý ho odkopnout po druhý.Snědla jsem poslední palačinku a vyběhla jsem ven.Aspoň, že se tím zrušila hlídka,,Dobré ráno, tak jak jsi se vyspala?´´ zeptal se s úsměvem na tváři Lim.,,Do zelena!´´ řekla jsem ironocky, ale pak jsem se na něj usmála.,,Tak letíme´´ řekl nakonec a oba jsme nasedli na černého draka.Máma vylezla ven a ještě na nás mávala.Zvedla jsem ruka na pozdrav  a popohnala jsem Ondsku.Když jsme vystoupali do patřičné výšky, trochu jsem se uklidnila.,,Nějaká nervózní, ne ?´´ zeptal se Lim a při tom se začal hlasitě smát.,,Haha!´´ odbyla jsem ho krátkou, ale jasnou odpovědí.,,Ale notak,já vím o tom rande´´ řekl.Ondska se při tom otočil a udělal malou pyruetku.,,Hej!´´ okřikla jsem draka.,,A neni to rande´´ řekla jsem naštvaně.Tyhle otázky mi vždycky lezly na nervy.,,No nic, nechám tě bejt, ale měli bysme pohnout, jestli to chceš stihnout!´´ odpověl a poklepal Ondsku po boku.,,Bože!´´ řekla jsem a protočila jsem panenky.Skrčila jsem se a chytla se pevněji Ondskova krku.,,Drž se!´´ řekla jsem pomstichtivě.Ondska několikrát mávl křídly  a my jsme se konešně objevily nad obrovským temným lesem.Limefis málem spadnul, ale nakonec se udržel.Umála jsem se nad tím, protože toho jsem chtěla docílit.Uprostřed lesa bylo velké jezero, vedle kterého se krčila malá dřevěná chatka s vysokou věží.Byly jsme na místě.Ondska přistál na druhé straně jezera a my se vydali k chatce.Drak se spokojeně rozeběhl a skočil do vody, čímž způsobil menší vlnu Tsunami.Radši jsem si toho nevšímala a dál pokračovala v cestě.,,Spátky poletíme mokrý´´ řekl Lim.,,Jo´´ kývla jsem.Došli jsme ke starým rozvrzaným dveřím a zabouchali na ně.,,Heslo´´ ozvalo se zpoza dveří.,,Ruskea´´ řekla jsem dřív, než se Lim stačil nadechnout.Naštvaně se na mě podíval a já jen pokrčila rameny.To heslo bylo přísně tajný, ale já ho znala, ostatně jako každý jiný.Dveře se otevřely a my vstoupily dovnitř.Tohle místo mě vždycky fascinovalo.Z venku to totiž vypadalo jako stará hnusná chata, která se má každou chvíly rozpadnou, ale vevnitř to bylo nádherné!Krásná dřevěná podlaha, velké točité schodiště a všude zářící zelené pochodně.Byl to kraj mágů, takže to tady měli vždy krásně vyzdobené.Měla jsem to tu ráda.To asi proto, že tady vyrůstala moje máma, a vlastně tady mám i babičku!Lim mezitím vyřizoval ojednávku, což vždycky trvalo dlouho a tyk jsem se rozhodla, že navštívím babičku.Šla jsem za ním a oznámila jsem mu to a on jen kývl a řekl, že se pro mě pak staví.Vyšla jsem z chaty a schytala jsem velký náraz vodou.Kupodivu jsem potlačila vztek a Ondsku nezabila.,,Půjdeš pak s Limefisem!´´ křikla jsem na něj, ale stejně už byl zase pod vodou.Rozeběhla jsem se do tmavého lesa a cestou potkala několik zvláštních zvířat.Doběhla jsem k malinkaté chaloupce vedle které bylo jezírko s křišťálově čistou vodou.Všude kolem byl hustý prales a všude vysely zelené liány.Na chvíly jsem se zastavila a přemýšlela, jak se ze smrkového lesa může stát tropický prales.,,Mágové´´ povzdychla jsem si a vydala se k chatce.Několikrát jsem zaklepala, ale nikdo se neozval.Chvíly jsem čekala a nakonec jsem vešla dovnitř.,,Babi, to jsem já Maïa!´´řekla jsem nahlas, ale stále se nikdo neozýval.Rozhlédla jsem se, ale nikde jsem ji neviděla.Mé oči se zastavily na starých, napůl rozpadlých schodech.Řekla jsem si jestli neni babička nahoře, a tak jsem se vydala ke schodům.Už jsem byla skoro nahoře, když mi podjela noha a já šlápla na kus dřeva pod sebou, které zapraskalo a zlomilo se mi pod nohama.Rychle jsem vyběhla zbývající schody a podívala jsem se na tu škody, co jsem způsobila.,,To se opravý´´řekla jsem si pro sebe.Vydala jsem se do úzké ,,chodbičky´´, které vedla k jediným dveřím.Zaklepala jsem, ale stále se nikdo neozval.Vzala jsem za kliku a pomalu otevřela dveře.Nakoukla jsem do malého pokoje s postelí, malým dřevěným stolkem a obrovskou knihovnou.,,Já být mág, tak si vykouzlím víc než jen velkou knihovnu´´ řekla jsem v duchu.U okna se náhle něco mihlo.,,Babi?´´ zeptala jsem se, i když tobyla blbost, ale stále bylo ticho.Zase tu něco proběhlo, ale tentokrát to skočilo přede mě a já se hrozně lekla!,,Orline!´´ křikla jsem.Byla to babiččina Karpa, to je něco jako kočka.Orin byl celý zelený s pronikavě modrýma očima a dlouhým jehličnatým ocasem.Ano,jehličnatým.,,Pojď sem´´ řekla jsem.Orlin se ke mně rozeběhl a skočil mi do náruče.,,Kde máš babičku?´´zeptala jsem se ho a při tom mu hladila tři světle zelené pruhy, které má na zádech.Orlinspokojeně mňoukl, vyskočil mi z ruky a vydal se dolu po těch strašných schodech.Nějak jsem za ním sešla a dál jsem ho následovala.Vyběhl ven, oběhl chajdu a zastavil se u tmavých dveří, které vedly do jakéhosi sklípka.Otevřela jsem je a společně s Orlinem jsem vlezla dovnitř.,,Babi!´´ řekla jsem už po několikátý.,,Maïo!´´ ozvalo se.Konečně.Šla jsem za hlasem a došla jsem k dalším dveřím.Otevřela jsem je a tam stála babička.Objala jsem ji a vysvětlila jak dlouho jsem ji hledala.,,Co děláš tady?´´ zeptala jsem se jí.,,Pojď se podívat´´ řekla a táhla mě někam do kouta.Tam ležela další Karpa tentokrát světle modrá se žlutýma očima a pod ní bylo malé roztomilé Karpátko.,,To je nádherné, babi.Nevěděla jsem, že máš ještě další Karpu´´řekla jsem zvědavě.,,Tu si přivedl Orlin´´ usmála se.,,Jmenuje se Eliven a to kotě je Baliard´´ řekla pyšně a já si Baliarda pohladila.,,Maïo!´´ ozvalo se seshora.,,Tak já budu muset jít babi, zase se stavím´´ řekla jsem a usmála jsem se na ní.,,Počkej, počkej.Něco ti dám.´´ Vyšly jsme schody a babička se pozdravila s Limem.Šla jsem za ní do kuchyňky, kde mi zabalila třešňový koláč.Poděkova jsem jí a vyběhla ven.Koláč jsem dala Limefisovi a poklepala jsem Ondsku, který se stěží, pod tíhou nákladu zvedl ze země .,,Ne že mi ho sníš Lime!´´ řekla jsem, když už jsme vystoupali vzhůru.,,Neboj nechám ti ho´´ usmál se.Konečně jsme dorazili domů a já se hned vyptávaal jestli tady nikdo nebyl.Naštěstí ne.,,Co se děje Maïo, jsi nějaká nervózní?´´ zeptala se starotlivě máma.Já ale spatřila Retöse, jak se právě vyhrabal z nějakého roští.,,Lim ti to vysvětlí, pa!´´ křikla jsem a rozeběhla se za ním.

Ahojky, tak tady konečně po dlouhé době nějaká kapitolka!Hurá! :D

Je trošku delší tak doufám, že Vás to nijak neodradí :) .A jako obvykle se omlouvám za chyby! :D V příští kapitolce se těšte na to slibované ,,rande´´ !!! :D