Honey...

Zastávka

Potkali jsme se v létě. Byl začátek července, horko jako v peci a já jsem na tebe asi trochu moc upřeně zíral na zastávce autobusu. Možná, že to bylo proto, žes měl v uších sluchátka a šeptal si texty písniček, možná mě zaujalo, že jsi i v třicetistupňovém vedru měl na sobě dlouhé kalhoty a kolem pasu ovázanou mikinu. A nebo to bylo prostě tím, že ten blbej autobus měl zase půl hodiny zpoždění a já jsem nudu zaháněl sledováním kolemstojících. Už si nejsem jistý. Když jsem se asi po deseti minutách odhodlal a oslovil tě, prvně jsi mě neslyšel, jen ses zmateně rozhlédl, jako by ti kolem ucha proletěla moucha nebo jsi ucítil závan povědomé vůně. Došel jsem k tobě a poklepal jsem ti na rameno. Asi jsem tě vyděsil, protože jsi sebou škubnul a téměř nadskočil. Potlačil jsem úsměv.
„Ahoj. Ptal jsem se, co posloucháš," nervózně jsem se usmál, pravděpodobně z toho vyšel jen škleb, a ty sis sundal sluchátka.
„Pochybuju, že bys to znal," přivřel jsi zkoumavě oči. Zalíbil se mi zvuk tvého hlasu.
„Schválně," vystrčil jsem na tebe bradu s výzvou v očích.
„Within Temptation," pousmál ses trochu drze. „Neznáš, viď?"
„A víš, že fakt ne?" přitakal jsem, „ale kdybys mi půjčil sluchátko, třeba se mi budou líbit." jako ty, měl jsem na jazyku. Ale neřekl jsem to. Ještě jsem neměl odvahu. Lhostejně jsi pokrčil rameny a podal mi jedno bílé sluchátko. Strčil jsem si je do ucha, ale doopravdy jsem neposlouchal. Studoval jsem každý rys tvé tváře, linii brady, jemný tvar rtů a zelenkavé oči.
„Tak co?" vytrhl jsi mě po chvíli z transu.
„Eeh, jo, dobrý," zakoktal jsem se, naprosto vyvedený z konceptu. Pobaveně ses na mě podíval.
„Neposlouchal jsi, viď?" Zrudl jsem a s pohledem zabodnutým do země jsem zavrtěl hlavou. Nahlas ses rozesmál. Pak ses začal hrabat v tašce a po chvíli jsi s vítězoslavným „jo!" vytáhl fix. Vzal jsi mě za ruku a na dlaň mi napsal několik číslic a pod to jméno - Balian.
„Někdy napiš," zavřel jsi fix, zvedl jeden koutek v něčem, čemu by se možná dalo říkat úsměv, a nastoupil do právě přijíždějícího autobusu. Stál jsem tam jako solný sloup ještě pěkných pár minut, než mi došlo, že jsi mi opravdu jen tak dal svoje číslo a odjel. Zíral jsem za autobusem a v hlavě jsem měl naprosto prázdno. Z myšlenek mě vytrhl spoj, který konečně dorazil.