Honey...

Piknik II.

O pár dní později jsem tě pozval na piknik. Teta mi s tajuplným úsměvem, ale naštěstí bez dotazů, nachystala koš se sendviči a nějaké pití.

Seděli jsme v parku na trávě, jedli sendviče od tety Helen a bylo nám fajn. Povídali jsme si o všem možném a já jsem zjišťoval, jak moc jsi mi podobný a zároveň úplně jiný než já.

Strčil sis do pusy poslední zbyteček chleba, co jsi držel v ruce a hladově sis přitáhl koš, který ale, jak jsi s velmi zklamaným výrazem zjistil, byl už dočista prázdný. Rozesmál jsem se a s odfouknutím jsem se svalil na záda. Nejdřív jsi trochu uraženě špulil rty, ale pak ses rozesmál a nasměroval si mou hlavu do klína. Zavřel jsem oči, uvolnil se a jen si užíval tvou přítomnost a slunce ve tváři, když jsem ucítil, jak ses o kousek a trošku napjatě pohnul, jako bys chtěl vstát.

Pootevřel jsem oči, vzepřel se na loktech a usmál se na tebe když jsem viděl, že mě pozoruješ. A pak se mi málem zastavilo srdce, když ses ke mně sehnul a přitiskl svoje rty na moje. Objal jsi mě paží kolem ramen a já ti omotal ruce okolo krku. Pootevřel jsem oči a za tvou hlavou se něco pohnulo. Vytřeštil jsem oči, když jsem poznal Sebastiena. A když vykřikl „No teda, to je humus!", nečekal jsem, až pozná on mě. Vytrhl jsem se ti a rozběhl se pryč. Nedokázal jsem se ohlédnout a vidět tě tam, ztraceného, nechápajícího a opuštěného.

Před očima mi v jasných obrysech svítil tvůj zraněný pohled.

Když jsem došel domů, teta se na mě podívala a mlčky mi šla uvařit kakao. S horkým hrnkem v ruce jsem jí potom všechno vyprávěl. Od samého začátku. Teta Helen se na mě soucitně dívala a když jsem došel k události v parku a k Sebovi, objala mě kolem ramen a šeptala mi do ramene, že to bude dobrý. Ale já jsem už věděl, že mi to nikdy neodpustíš. Být na tvém místě, už bych se nechtěl ani vidět.
„Teti, vadilo by ti, kdybych šel do pokoje?" odložil jsem prázdný hrneček.
„Vůbec ne, zlato," usmála se laskavě a pohladila mě po tváři. „Běž si odpočinout."

Do konce prázdnin jsem se ti vyhýbal, bál jsem se tvé reakce. Bál jsem se, že na mě budeš koukat s nenávistí v očích. A nejvíc mě bolelo vědomí, že bys na to měl plné právo.