Každý den jsem přemýšlel, co se mezi námi tam na zastávce stalo. Netušil jsem, proč jsem ti to číslo vlastně dal, bylo to naprosto spontánní, ale věděl jsem, že toho nelituju. Při vzpomínce na to, jak sis mě na té zastávce prohlížel, mi běhal mráz po zádech ještě teď.
Škubl jsem sebou, když mi cinkl mobil. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale na obrazovce svítilo neznámé číslo a zpráva „ahoj :)". Už jsem skoro přestal doufat, že bys napsal, a najednou tohle.
Já: jsi to ty? ze zastávky? :D
Ty: pamatuješ si mě...
Já: jasně ;)
Odmlčel ses a mě to trochu vyděsilo.
Já: hej? jsi tam? napsal jsem něco špatně? jestli jo, tak se omlouvám :(
Znervózněl jsem, když jsi ještě chvíli neodpovídal.
Ty: ne, sorry, nic jsi nenapsal blbě, jen jsem se trochu zamyslel :)
Já: jak se vlastně jmenuješ? ;)
Ty: nebudeš se smát?
Já: nikdy! :)
Ty: ok...
Zase ses na chvíli odmlčel.
Honey: jmenuju se Honey
Já: to je boží jméno!
Honey: to myslíš vážně?
Já: smrtelně ;)
Nikdy jsem si neuvědomil, jak jednoduché je člověku vykouzlit úsměv, a přitom stačí pár milých slov od správné osoby. Ale ještě méně jsem si byl vědom toho, o kolik lehčí je toho samého člověka zranit.
ČTEŠ
Honey...
RomanceKdyž se Honey v onen letní, horký den rozhodl jet autobusem, netušil, že sdílená písnička, devět číslic a jedna osoba mu takovým způsobem zamotá hlavu. Cover od úžasné @FemmeFragile
