Bylo to tu. Konec prázdnin. Stal jsem na tý zastávce a nepřítomně přikyvoval čemusi, co Alice vykládala, zatímco se mi naoko nenápadně pokusila položit ruku na rameno. Znechuceně jsem zvedl pohled od svých bot, abych jí vysvětlil, že já fakt nejsem ten člověk, kterýho by měla ošmatlávat, když jsem zaslechl jakési tiché vyjeknutí, spíš jen šokovaný nádech. Podíval jsem se tím směrem. Zahlédl jsem záblesk kaštanové barvy a velmi povědomou tvář. Stál jsi tam, v tmavých očích se ti leskly slzy a ve tváři jsi měl vepsaný šok. Chtěl jsem něco udělat, rozběhnout se za tebou, vysvětlit ti to, cokoli, nesnášel jsem se za to, že jsem ti tak ublížil, ale Alice mě vzala za ruku a řekla: „Bale? Je tu náš autobus..."
Chvíli jsem za tebou ještě zíral, doufal jsem, že jsi byl jen přelud, ale moc dobře jsem věděl, že se to opravdu stalo. Vytrhl jsem ruku z Alicina sevření a nastoupil do autobusu. Sedl jsem vedle nějaké postarší paní, za což jsem děkoval Bohu, protože jsem aspoň chvíli nemusel snášet, jak Benova sestra nadšeně štěbetá o všem, co hodlá doma v Miami podnikat. Ben chytře odjel už předevčírem a svou ukecanou mladší ségru mi nechal na krku.
ČTEŠ
Honey...
RomanceKdyž se Honey v onen letní, horký den rozhodl jet autobusem, netušil, že sdílená písnička, devět číslic a jedna osoba mu takovým způsobem zamotá hlavu. Cover od úžasné @FemmeFragile
