Honey...

Opravdu?

„Honey," splynulo mu ze rtů. Oslovený prudce vzhlédl a při pohledu na vyššího chlapce se mu rozšířily zorničky. „Jsi to ty," zašeptal Balian.
„Jo," škubl nervózně rameny Honey a chtěl se otočit. Jen natažená paže jeho kamaráda mu v tom zabránila.
„Co... co tu děláš?" nechápal zelenooký mladík.
„Přišel se na tebe podívat, idiote," vmísil se do hovoru Mark.
„A ty jsi?" zamračil se Balian.
„Mark, jsem tady Honeyho kamarád a duševní podpora," napřáhl pravici. „Nemusíš se představovat, vím kdo jsi."
„Opravdu?" povytáhl blonďák obočí.
„Tady malej nemluvil posledního čtvrt roku o nikom jinym," uchechtl se Mark.
„Neříkej mi malej!" povyskočil drobnější chlapec.
„Opravdu jsi sem přišel kvůli mně?" vrátil se Balian k původnímu tématu rozhovoru.
„Možná..." zrudl Honey a trochu se schoulil do sebe.
„Tak já vás nechám," vzdálil se zrzek.
„Já... chtěl jsem se omluvit za ten park," promluvil tiše Balian. Honey jen kývl.
„Vím, že jsem se měl vrátit, ale ten, co na nás zakřičel, byl můj spolužák, s kterým se nemusíme a já jsem zpanikařil," vysvětloval nešťastně blonďatý chlapec.
„Předpokládám, že to aspoň fungovalo? Nepoznal tě?" koukal Honey stále na špičky svých bot.
„Naštěstí ne," vydechl Balian. „Myslíš... myslíš, že bys mi to mohl odpustit? Začít znovu?" pohlédl na něj pohledem plným naděje.
„Já nevím," přiznal tiše. „Ten park byl ti asi odpustit zvládl, ale na té zastávce-"
„To byla jen sestra mého kamaráda, která neví, co je ne, zbavil bych se jí hned, ale musel jsem ji dopravit domů," skočil mu rychle do řeči Balian.
„A... proč ses na mě pak díval tak znechuceně?" zeptal se brunet na to, co jej od začátku tížilo nejvíc.
„Znechuceně? Na tebe? Byl mi odporný Alicin dotyk, možná jsi viděl to, ale na tebe bych se nedokázal dívat s odporem! Sakra, vždyť já jsem se do tebe asi zamiloval!" vjel si rukama do vlasů Balian a pak se chytil za pusu, když si uvědomil, co řekl.
„V tom případě... bych asi mohl," zvedl konečně oči Honey a s něžným úsměvem se zadíval do zelených očí druhého mladíka, ve kterých se rychle vystřídalo překvapení, nadšení a nakonec v nich zakotvilo cosi, co by se dalo téměř nazvat láskou.
„Opravdu?" nemohl uvěřit svému štěstí.
„Opravdu," kývl Honey už jistěji. Balian na něj chvíli s otevřenou pusou hleděl, pak potřásl hlavou, zamrkal, vzal ho kolem pasu a pevně jej objal. Zabořil mu nos do vlasů na temeni a šťastně se rozesmál, když se kolem něj vzápětí omotaly paže menšího chlapce.