Honey...

Čaj? II.

Psali jsme si ani ne čtrnáct dní, když jsem se konečně odhodlal ti navrhnout, že bychom se mohli třeba sejít. Nadšeně jsi souhlasil a já si začal představovat, co ti řeknu, co mi na to asi odpovíš a co pak odpovím já tobě. Usnul jsem dlouho po půlnoci a s myšlenkou na tebe.

Když jsem dorazil do parku, kde jsme si dali sraz, už jsi tam čekal. Zděšeně jsem zkontroloval, jestli nejdu pozdě, ale ne. Domluvili jsme se na půl druhou a bylo teprve za pět půl.
„Ahoj, Honey," protáhl jsem tvé jméno.
„Baliane," usmál ses a já ztratil slova. Nervózně jsem si prohraboval vlasy a přemýšlel, co mám teď říct.
„Takže..." promluvil jsem nakonec, „kam půjdem?"
„Říkal jsem si, že bychom mohli zajít na kafe? Kousek odsud je strašně super kavárna," navrhls stále s úsměvem.
„A maj tam i čaj?" zašklebil jsem se trochu.
„Kávu pán nerad?" rozesmál ses. „Určitě něco mají."
Dal jsem si ledový čaj a kradl ti šlehačku z kafe. Ty ses smál a pleskal mě přes prsty.

Pak jsme se šli projít do parku.
„A kde se tu vlastně bereš? Nikdy dřív jsem tě tu nepotkal," zeptal ses zvědavě.
„Jsem tu jen na prázdniny, u tety," pokrčil jsem rameny.
„A kdy se vracíš domů?" Byl jsi roztomilý, jak ses nervózně vyptával.
„Zhruba za dva týdny, řekl bych. Záleží jak rozhodnou naši," protočil jsem oči.
„To není moc," hlesl jsi.
„Není, ale v takovým zapadákově, abychom si nemohli ani psát, zase nebydlím," zasmál jsem se, ale přesně jsem věděl co myslíš.
„A kdy zase přijedeš?" ptal ses dál.
„Asi příští rok, zase," odhadoval jsem. „Ale to je za dlouho a teď to nebudeme řešit, ok? Jo a máš babu!" napadlo mě náhle a rozběhl jsem se po trávě.
„Baliane!" smál ses. „Kolik nám je? Sedm?" Ale doběhl jsi mě, povalil do trávy a začal lechtat. Smíchy jsem skoro nemohl mluvit, ale nakonec jsem ze sebe vykoktal prosbu o milost. Nakonec jsi souhlasil, ale musel jsem ti nabídnout, že ti na oplátku koupím kafe. Nechápal jsem, jak tu břečku můžeš pít.
„Ok, to beru," kývl souhlasil jsi a natáhl ses ke mně, že mi pomůžeš vstát. To jsi ale neměl dělat, což jsi zjistil, jakmile jsi sebou plácl zpět do trávy hned vedle mě a tentokrát jsem lechtal já tebe.

Nakonec jsme se, oba udýchaní a celí zelení od trávy, stále se hihňající, rozloučili a vydali domů.